Deadpool 2 (2018)

2ka ma(asi) 3 problemy: 
1.  Julian Dennison, ktory nesadne kazdemu
2. niektore vtipky uz boli pouzite v jednotke
3.  Josh Brolin, ktory v case castingu bol asi najlepsia mozna volba pre Cable-a, ale im to proste s Reynoldsom nefungovalo. 
Vdaka bohu, lebo to umoznilo vzniku genialnej 3ky, ktora by bola postavena na tom istom. Ryan vs Josh ..tak ...  Ryan vs Hugh .
Takze vynimocne len 4*.

Viděl jsem tu věc podruhé a furt nevím co mi na tom tak moc vadí. Pořád je to Reynolds v nejlepší formě se svým inovativním slovníkem vulgarismů plným vtipných přirovnání a sociokulturních narážek, prolomení čtvrté zdi s komentářem k žánrovým klišé, dělá si to ze sebe srandu, ale celé je to asi nějak moc dlouhé, sakra. Polovina filmu je tam, kde by měly být dvě třetiny. Bitky mě vůbec nebaví, byť jsou skvěle udělané, protože se moc opakují a nepřekvapují. Deadpool je ale stále adorable v tom, jak kombinuje svou hravou něžnost s brutálním násilím a všudypřítomným nadhledem.

Když se spojí humor, hromada krvavé akce, vulgarismů, drsných postav, nečekaných cameo a originální děj, který je originální hlavně tím, JAK je originální, nemůže zůstat jedno oko suché, protože vám do něj vyhrknou slzy smíchu. Cable je hustější než krupice zahuštěná chrchlem (kilo na litr) a třeba i takovej Juggernaut je tady konečně rozjetej jak ježek na silnici (i když v jeho případě by to klidně mohl být i hroch). Hláškuje se od rána do večera a chrstance smíchu letí z rohu do rohu místnosti. A už úvodní vyvražďovací akce slibují kvalitní ujetosti během celého filmu. Více takových!

Rozmáchlejší, méně šedivé a pro komiksového fanouška vděčnější pokračování, naneštěstí taky v případě nevymáchané a zeď reality a fikce bořící huby hlavního protagonisty zase o kousek otravnější a s menší kadencí bránici trhajícího humoru. A taky si nejsem jistý, jak moc soudržné mi přišlo vyprávění, které sestávalo vlastně z několika dost odlišných epizodek a docela náhodně působících sekvencí ve stylu „proč neudělat něco pořádně cool a sebe shazující, přisprostlé či šokující pětkrát po sobě. A ono to jako funguje, akce je tady většinou opravdu cool, příběh dokáže vzbudit i nějaké nečekané emoce, není úplně pitomý a má nějakou hloubku (rozhodně větší než minule), jen je prostě škoda, že v mnoha případech mi to kazila zrovna hlavní postava a blbiny, co vypouštěl z úst, a pocitová roztříštěnost, plynoucí z Wadeova nastavení mysli. Nakonec vlastně ve filmu o Deadpoolovi fungoval mnohem více humor, navázaný na všechny okolní podpůrné postavy, jejich počínání a jejich reakce na hlavní postavu, protože ten byl mnohem rozmanitější, ať už byl slovní nebo situační. Nejvíce mě ale potěšilo, jak skvěle se tvůrcům povedla adaptace Domino a pár dalších postav, které nebudu prozrazovat, konečně jsem dostal jejich perfektní komiksovou podobu, a tím nemyslím jen vzhled. A Domino prostě byla pořádně drsná roštěnka s přímo perfektním využitím její schopnosti v akci. Prakticky v každém momentu, kde se objevila, byla její schopnost použita nějakým velmi zábavným, nečekaným a dobře vymyšleným způsobem. A nejen v kontextu badass choreografie akčních scén, ale i v některých klidných momentech. Kdybych si měl vybrat, čí spin-off bych chtěl vidět, nějaký nářez ve stylu Johna Wicka s Domino, který by promyslel podobně vynalézavý tvůrce, by byl zcela jasným vítězem. Tohle přání se mi ale podle toho, kam se od roku 2018 všechno posunulo, asi splní, jen kdyby se mi podařilo najít láhev s džinem. 7,5/10

Ve dvojce Deadpool víc zapadá do toho týmového světa X-Force, konečně máme za sebou několik jeho originů, takže už bylo na čase. Opět si nemyslím, že jde o něco zásadního, ale masový divák je spokojen a prodeje komiksů s Deadpoolem to zvedlo, což má pozitivní vliv i na další komiksy v češtině, což je fajn.