Ďáblova oběť (2001)

Někdy se stane, že kombinace toporných herců, hrajících hloupě napsané postavy pronášející ještě hloupější proslovy a chovající se ultranejhloupěji a naprosto hrozného českého dabingu vytvoří něco natolik unikátního, až je to vlastně zábavné, koukatelné a zajímavé. Tohle není ten případ. Tohle je prostě jen hloupé. Přemýšlel jsem o alespoň nějakém hodnocení, alespoň za Marianne Muellerleile, ale zbytek filmu mě prostě přemluvil, ať to nedělám.

Ťažko je mi hodnotiť ´´toto´´ ako film, skôr by som to nazval školským projektom niekde na strednej škole v Kazachstane (nič proti Kazachstanu inak). Opäť mi tu hlavne vadí nelogickosť konania puberťákov, ktorí v každej jednej situácii vypnú mozog. A ako obvykle majú asi tak 24 rokov a všetci ich tam nazývajú deťmi, ale to sa dá prežiť. No a na dokreslenie hlavného záporáka asi takto- do stodoly, kde sa práve odohráva vražedný rituál narazí auto a On si pokojne stojí tam kde stál bez jediného náznaku zdesenia, alebo hocijakého pocitu. Proste ten kto napísal niečo takéto mal IQ test určite za 1, a preto rovnako hodnotím aj ja.

Náhodou jsem v 1 h ráno přepnul na Primu, když "film" začínal. Musím podotknout, že v jinej čas se to ani vysílat nedá. Větší ptákovinu jsem už fakt dlouho neviděl. I když se odprostim od hereckých výkonů a dalších béčkových věcí, nemůžu překousnout stupiditu chování nejen pronásledovaný party teenagerů, ale taky skupiny satanistů. Větší IQ měly už příšerky, který se snažily chytit Pacmana na prvních videohrách. Jednu hvězdu by to dostalo, kdyby to bylo natočeno jako parodie, což zjevně nebylo.

Od žánru nízkorozpočtových hororů raději nečekám vůbec nic. V televizi se na ně v noci o víkendu dívám jen tehdy, když opravdu nemám co dělat a nechce se mi ještě spát. Tento (rádoby) horor jistě není žádnou vyjímkou. Špatný scénář, špatní herci, špatná kamera a podprůměrná hudba, tak by se dala stručně shrnout Ďáblova obět. Nevím, proč je film řazen do kategorie hororů, když tam v podstatě nic hrůzu nahánějícího není. Ba naopak, něco mi přišlo dost k smíchu, jako třeba scénka, když umíral svatý otec, coby hlavní záporák. U těchto filmů ještě bývá před závěrečnými titulkami nějaká ta "třešnička na dortu" v podobě nějakého překvapení ve scénáři. Zde se na konci objevil, v té době již mrtvý, hlavní záporák. Já nad tím jen mávl rukou a konečně jsem si mohl říct "skvělý, mám to za sebou", a mohl už jsem jít spát.0%

V málokterém filmovém žánru zastydlo takové množství neustále omílaných a nevariovaných klišé jako v žánru satanského filmu. Tvůrcům takových děl pranic nevadí posměch, který za to sklízejí (stačí se podívat třeba na ČSFD hvězdičky) - důležitější se jeví ta skupina diváků, které se zavděčí. V případě filmuBradforda Mayeto budou teenageři a fandové filmů, v nichž jsou vyvražďováni mladí, pohlední lidé. V rámci klišé "nejhezčí z dívek a svalnatý sympaťák - pokud možno v cárech oblečení - si padnou do náruče"Ďáblova oběťkončí. A nejprofláknutějším klišé satanského obřadu film začíná: krev v kalichu, pohledná blondýna (nic nevadí, že určitě není panna), "záhadný" pán v kápi a s bafometem na krku, protentokrát navíc ve šklebné šaškovské masce. Když se pak na "černé mši" (uvozovky budou v tomto komentáři opakovaně nezbytné) ocitáme ještě jednou a "kněz" zpěvně intonuje zatímco zrádná Fawn vykřikuje "Hail Satan!", přáli bychom si, aby tam vtrhnul Boris Balkan z PolańskéhoDeváté bránya učinil totéž, co ve zmiňovaném filmu. Vedle černých svící a kozlích lebek (zde na stěně pro jistotu visí i kančí hlava) je nedílnou součástí vypodobňování takzvaných satanistů i jejich neotřesitelné mravní přesvědčení: zde si oběti vyhledávají na "nemorálních" párty, kam potenciální oběti vylákávají. To, že sami "satanisté" ze všeho nejraději smilní a jsou tak potenciálními oběťmi sebe samých (sexuální otevřenost se sice satanskému smýšlení nevzpouzí, stejně tak ale satanismus nevylučuje opojné radovánky na párty), je úplně jedno. Cesta omladiny na večírek se tak při zpětném pohledu jeví jako jediný smysluplně motivovaný čin, jehož jsme v tomto filmu svědky. Nesmírně komické je i vypodobnění dvojí tváře satanistů - ti se tváří buď neskonale vážně a zadumaně anebo se naopak chovají jako utržení ze řetězu, lascivně se olizují, šklebí a popíjejí se zarputilým výrazem krev. Méně nápadné, ale stejně omšelé jsou i další motivy: závěrečné inferno způsobené výbuchem auta, které vše zničí (neberme teď v úvahu "nadpřirozené schopnosti" kněze, který to rozchodí), je pro filmy, v nichž hrají významnou roli praktikující "satanisté", běžné. Stejně jako dualita ženského elementu (jakkoliv to zní v kontextu tohoto filmu příliš "učeně") - ta se tady projeví především ve scéně, kdy je prostřiháváno ze souložící tmavovlásky Fawn na blondýnu, kterou si "satanisté" připravují na obětování. Stokrát už jsme viděli i zapadlou vesnici, v níž je každý obyvatel podivný a zde navíc pochybně kontrastuje s pohlednými "kolegy satanisty", kteří lákají oběti na párty a z vesnice očividně nepocházejí. A jak k tomu přijde chudák šerif, který jako jediný očividně nic netuší a jehož osvěžující přítomnosti je učiněna přítrž příliš brzy poté, co procedí:Už jste mi vyjmenovali šest mrtvol a já jsem ještě ani nesnídal.Zcela obecné je pak klišé "vtipný černoch musí zemřít první" a použití rtěnkou psaných (výhružných) vzkazů na zrcadlo. Režisér dá čas od času najevo, že si je konvencí, v jejichž rámci se celou dobu pohybuje, vědom:Chápu to - bílý šaty, obětování panny, velmi originální., říká jedna z postav. Přiznání práce s klišé však neomlouvá jejich nehorázné potvrzování - zvlášť když se nabízí tolik trefných variací. Je těžké se na tento přiznaně hloupoučký film zlobit - dlouho jsem neviděl nic kouzelnějšího, než blondýnu v ohrožení života, která křičí:Mám zničený šaty! A, kruci, kde mám kabelku?!a duchem zcela přítomného mladíka, který v osamělém srubu plánuje záchranu slovy:Myslíte, že je tady laptop, abychom mohli někomu poslat mail a dostat se odtud?. I přesto by si tvůrciĎáblovy obětizasloužili jít tam, kam zve letáček, který se objeví na konci filmu: "Straight to Hell". I když i to by byla příliš velká odměna.