Clona (2008)

Americký remake, ktorý sa snaží okopírovať ako príbeh, tak aj atmosféru. Ako netreba čakať žiaden zázrak. Film je to fajn ale na pôvodný sa atmosférou ani zďaleka nechytá. Poviem ti asi takto: ak ste nevideli originál a neplánujete si ho zháňať, tak si užijete aj tento film. Film môžem odporučiť. Celkové hodnotenie za mňa je 60%.

Jane, půvabná blond hysterka, odjede na svatební cestu s novomanželem Benjaminem do Japonska. Ten ovšem, aniž by to tušila, má plný kufr kostlivců, a tak se začnou dít věci. Má v tom spáry duch a je třeba říci, že černovlasé Japonky jsou děsivé samy od sebe, natožpak když hrají ducha. Vše se pak točí okolo fotografií a hysterka Jane se pokouší zjistit, co je pronásleduje a proč. Slušný a místy velmi pěkný vizuál, standardní hudba a standardní výkony. Napětí má poslední čtvrtina, no, skoro třetina. Čekal jsem větší bizár, alespoň jazyk a mouchy potěšily. A odkaz na Psycho. Tokio je příjemně fotogenické, proud lidí s deštníky má až snovou atmosféru. Jinak vcelku tuctová duchařina, u níž se člověk nebojí, což pokládám za velké minus. Přesto kvůli závěru zaokrouhlím 2,5* nahoru.

Centrální děsící faktor diváka je v tomto filmu dle jeho autorů... chvíle napětí... ano, je to Asiatka. "Tu je vyfocená Asiatka, bůůů." "Tady zase stín Asiatky, bůůů." "Hej kámo, venku na ulici na mě mávala Asiatka, děsí mě to." "Á pozor, máš na krku přisátou Asiatku, utíkej!" "Odstěhujeme se z Japonska do New Yorku, tady je Asiatka." "Tamhle v ložnici je mrtvá Asiatka, jdem do ni šťouchnout." "Bože všude mě sleduje Asiatka, nééé." Únavný, že?

Asijské duchařské horory staví působivost na minimalismu a pomalosti, na tom, že do každodenního světa skrz jakési praskliny známé reality prosakuje cosi nevysvětlitelného. Mohly by to být klidně sociálně realistické příběhy, jak to v rodinách neklape.
Americké remaky v souladu s tím, jak se v Hollywoodu nejčastěji točí horory, představují své fikční světy už předem jako nějak vyšinuté, nereálné, surreálné; děj se pohybuje v šokujících skocích, všichni se chovají divně, pohybují se v nezvyklém prostředí a téměř každá postava - vyjma nevinných ústředních blonďatých hrdinek - je typem monstra.
Bát se u originálního asijského hororu znamená přistoupit na to, že za naším světem leží jiný svět, který o sobě dává vědět prostřednictvím různých médií; ať už lidí nebo technologií jako videokazety, mobily, internet nebo fotografie.
Bát se u amerického hororu znamená bát se našeho divného dekadentního světa, kde jsou reálná i zdánlivě nereálná nebezpečí úplně stejná.

Celkově se mi film po příběhové stránce líbil a kromě ne (až příliš tolik) děsivé expřítelkyně nemám moc co vytknout. Na druhou stranu jsem ale původní japonský snímek neviděla, takže nemohu porovnat, jak si tento remake ve skutečnosti vede oproti originálu (dle odezvy ostatních uživatelů asi bídně). Avšak ze své současné zkušenosti dávám kladné hodnocení, i když je možné, že po shlédnutí originálu svůj názor pozměním.