Braid (2018)

Lehčí psychadelic Horor, u kterého jsem se postupně začal ztrácet a nudit. Co tím chtěla režisérka říct, opravdu nevím. Možná jen pro začátek ukázat svůj talent a cit, který rozhodně má. Film ale nebyl úplně pro mě a krom těch pár pěkně nasnímaných scén, to nic hlubšího ve mně nezanechalo a ve finále jsem byl i celkem rád, že už to skončilo. Ono i těch 82 minut, bylo tady ukrutně dlouhých. Při vědomí, mě drželo alespoň to pohledné dívčí trio - zamrzí absence nějakých odvážnějších scén, které by se sem vyloženě hodily. Rozhodně jsem ale zvědavý, kam se za tu dobuMitzi Peironeposunula a co přinese ve svém dalším Hororu sBellou ThornevSaint Clare. Každopádně, tenhle její debut vidím jen na dvě hvězdy.(169. hodnocení)... po několika letech, nastal konečně úklid ve "chci vidět" - všech cca 50 Hororů smazáno, Braid jako jediný ze seznamu dostal šanci =)

Nakonec o dost chytrejsi zanrova hra, nez se zpocatku zdalo. Svedci o tom zejmena moc, kterou zdejsi hrdinky maji (jedna nad druhou i nad muzi) i experimentovani s ruznymi zpusoby snimani. Bonbonkem pro milovniky opery je pak scena vzdavajici hold slavne arii "Largo al factotum della citta" z Lazebnika sevillskeho.

Haluškový filmy vždycky rád uvítám a tento je parádní. Začne to svižně. Dvě kámošky se kvůli pohřešování musí schovat u staré kamarádky, která je nechutně bohatá. Budou chtít získat její peníze, ale musí se k nim dostat přes hádanky, a ještě k tomu na to nemají tolik času, kolik by chtěli. U toho začnou brát drogy a tom začíná ta pořádná atmosférická sranda. Kouká se na to krásně, především kvůli hereckému obsazení. Ne, že by herečky byly nějak světové, ale za ty nádhery to za to stojí. Dokonce se to i dobře poslouchá. Tím myslím hudbu, je taková neobyčejná. Děj je hodně zajímavý a divný (z té lepší stránky). I když to zase tak dokonalé není. Asi tak posledních 20 minut to začínalo být už krapet o ničem. Ale i přesto doufám, že nějaké kousky se od paní režisérky ještě v budoucnu objeví.

Nedávno jsem tu nadšeně psal o jiném "ženském" filmu (Nancy), takže tentokrát tu snad můžu tenhle takyženský film pořádně ztrhat, aniž bych byl za misogyna. Takže: Dvě okázale arogantní kurvoidní čůzy opravdu nejsou zrovinka ty správné typy filmových hrdinek které by mi imponovaly, na kterých by mi nějak záleželo, nebo které by mě aspoň trochu zajímaly. A jelikož jejich cáklá afektovaná kámoška (třetí do party) mě nebavila o nic víc, bylo od začátku všechno špatně, protože dívat se na film, jehož postavy vás absolutně nezajímají ba jsou vám děsně protivné, je otrava. Pí rejžová zjevně moc a moc chtěla mít svůj filmeček artový a extraordinární a charmantní a enigmatický a interesantní, ale zůstalo jen u křečovité upocené snahy. Jelikož jsem si už minimálně od poločasu hrál většinu času s mobilem, netuším ani, jestli rádoby mindfuckově psychedelická zápletka měla či neměla nějaký smysl. Někdo by mohl namítnout, že moje hodnocení je tedy v tom případě jen povrchní póza a schválnost, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat. Jedna za hudbu, barvy a za to, že jsem už viděl ještě větší sračky.

Film, při jehož sledování divák nechápe, oč v něm vlastně jde, je bez diskuzí ODPAD. Může obsahovat působivé obrazy a mohou v něm hrát hvězdy, ale ve výsledku diváka neuspokojuje. Horor? Nevzpomínám si na jedinou scénu, která by mě vyděsila. Thriller? Namísto napětí jsem se nudil. Mysteriózní? To ano. Pro mnoho diváků je Braid tajemný v tom smyslu, co tím chtěli tvůrci vlastně vyjádřit. Mitzi Peirone následuje trend současných hororových režisérů: závody v tom, kdo z nich je podivínštější magor. Kde jsou ty staré dobré časy, kdy byl děj hororů srozumitelný a atmosféra se budovala příslušnými atributy žánru! V současnosti je znát, že staří mistři zestárli nebo umřeli. Nezbývá nám, než se spoléhat na Jamese Wana, čekat zda se k hororům nevrátí Ram Raimi či Clive Barker, nebo sledovat seriály namísto filmů.