Blue Giant (2023)

I přes to, že k Jazzu nemám žádný vztah, tak mě tento film byl schopen uhranout na velmi vysoké úrovni. Co se mi na filmu líbilo nejvíce, jsou určitězajímavé postavy, předevšímústřední trojice, která spolu tvoří velice zajímavou chemii a bylo zábavné sledovat každou sekundu jejich vzájemné interakce. Příběh o mladém klukovi a jeho snu stát se populárním Jazzovým hudebníkem, může někomu přijít jako ohraná pohádka, ale mě to přišlooriginálně a zábavně pojaté.V momentech kdy film používá2D animaci tak jsem koukal s otevřenou pusou,jak krásně to vypadá, jenže když film používal3D modely postav, tak se mi na to ani nechtělo koukat, jak nehezky to vypadalo a jak zvláštně se postavy pohybovaly, bohužel je to tennejvětší problém, který byl dost využíván, především u hudebních scén, což tvoří velkou část filmu. Co ale musím vypíchnout tak jepřekrásná paleta barev, kteráperfektně doplňovala každou tóninu hudby a každé nadechnutí daných postav.Trvalo mi vážně dlouho, než jsem tento film sehnal a jsem vážně rád, že se tak povedl.DOPORUČUJU 8/10(28.05.2024)

Mám rádjazz, je to živelná a hravá muzika aBlue Giantmidokázaljazzvelmi dobře prodat. Jednotlivá vystoupení byla opravdu povedená, ať už po stránce hudební, ale i výtvarné, kdy jsem si užíval práci s kamerou, ale předevšímpráci s barvami, která byla doslova okouzlující, nádherná – prostě impozantní, také se mi líbilo, jak jsou tato vystoupení občas prostoupená různýmiflashbacky, které prohlubují příběh a krásně s tím vším ladí. Byl to zážitek, a tak jsem ochotný částečně přehlédnout fakt, že je celý příběh jen dalšítradiční cestouparty hudebníků na pomyslný vrchol s pár ohranými klišé, včetně třeba toho, že když postava prohlásí „musíme zesílit“, tak to v praxi znamená, že začne pravidelně běhat – opravdu hodně tréninkových scén a fyzického zesílení v anime probíhá skrze běhání, ale nečekal jsem, že tohle bude i ve filmu o hudbě. Zase je tu tradiční důraz na to, že ti nejlepší by měli být i ti, co dřou nejvíc, že nejlepší hudba je ta, do které dáte srdíčko – ale zrovna tahle poselství mám já rád. Postavy jsouuvěřitelné a sympatické. Dokonce i ty 3DCGI modely použité během hry na hudební nástroje (kterých jsem se nejvíc bál, když jsem viděltrailer), vypadají vlastně docela dobře. Co mi v rámci animace nakonec vadilo víc, bylo stínování formou šrafování, zkrátka občas byly čáry jako stíny na postavách úplně všude. KaždopádněBlue Giantpro mě fungoval hudebně, vizuálně i emocionálně a tak mu méně jak8/10nedám.(24.11.2023)

Bylo milé si připomenoutSakamiči no Apollonskrze další podařené dílo s notnou dávkou jazzu a skvělými postavami. Zajímalo mě, jak se tvůrci popasují s výzvou převést na (animované) plátno mangu o hudbě, jejíž kouzlo spočívá mimo jiné v tom, jak i ve své „němé“ podobě dokázala zdařile přiblížit atmosféru z jazzových vystoupení. A díky bezuzdné hravosti animátorů musím říct, že to naštěstí dopadlo na výbornou! Pocity z divoké jazzové hry se snaží vyjádřit nezvyklými nálety kamery či jejími úhly, nečekanými sakuga momenty, hraní si s barvami a výtvarnými styly a… je to zkrátka vřelé, hravé, milé, s minimem postav (všichni jsou sympaťáci), jdoucí přímo na věc a i onen zvrat, který by v jiných anime působil jako to nejprovařenější klišé, je tu podán tak, že nebudete mít problém mu uvěřit. Čtyři hvězdy jasné a blyštivé jako Daiův saxofon. (Viděno v Shinjuku Wald 9, Tokio, 2/2023.)(26.02.2023)