Bílý bizon (1977)

Aj keď názov môže sprvoti vzbúriť krv pravovernému slniečkárovi, bizón nebol rasistický. Ani film nie, pretože také označenia ako "prašivý rudoch" predsa nemôžeme považovať za nič iné, ako narážku na biblickú pravdu: "Prach si a v prach sa obrátiš". Inak celkom pohodové westernové blato s vyšúchanými kožami a chlapmi, z ktorých ani jeden nie je vylízaná palacinka. Možno strašne mačistické, pretože žiadny hrdina so stavebnou štruktúroudocenta mrdicíny Sabakusa tu neobjavil, avšak v tej koncentrácii westernovosti sme žiadne iné prvé línie nepotrebovali a hoci nejde o veľdielo, je pochopiteľné, prečo si tu inšpiráciu bral ajTarantino.

Biely bizón je zvláštny kríženec westernu a hororu. Na pozadí príbehu dvoch lovcov, ktorých korisťou je biely bizón, sa odohráva príbeh spojenectva ba až bratstva dvoch rás. Lenže motív bieleho bizóna nie je len kulisou a zámienkou príbehu, ale je naturalisticky pretláčaný do popredia, v snových scénach alebo záberoch jeho krvavého vyčíňania v indiánskej osade prinášajúc strach, Hororová atmosféra týchto scén však pôsobí akosi nepatrične a produkcii sa nepodarilo zosúladiť tieto žánre tak ako sa to podarilo napríklad v Kostenom tomahawku. Film je tak akoby westernovým Moby Dickom. Herci podali pomerne kvalitné výkony ale problémy s nesúrodosťou vyriešiť nedokázali.

Bílý bizon přináší víceméně zábavný, krátký, svižný a akční western. Charles Bronson hraje Divokýho Billa a nesere se s nikým - schytají to indiáni, vojáci i pistolníci. Kolem něj je plejáda postaviček včetně jednoho starého trapera. A nechybí tu respekt a přátelství s jedním indiánem. Potud všechno OK. Jenže režisér se rozhodl na western naroubovat zvířátkový horor a tady to těžce skřípe. Bronson je tu za kapitána Achaba, který je posedlý ulovením Bílého bizona, který ho straší ve snech. Režisér zvládá stupňování napětí, ale klacky pod nohy mu háže, že bizon prostě není strašidelný i kdyby se posral a ty dramatické střihy, detaily a nepovedené "monstrum" z výborného westernu dělají pitomé béčko. I tak v malé konkurenci 3* a western roku 1977.

Je to zvláštní takto míchat western a trochu hororu s kapkou katastrofického sci-fi je zvláštní. Už jsme si asi zvykli, že na lidi útočí vzteklí žraloci, rozdovádění pavouci, člověka žraví mravenci apod. Ale splašený bizon tu opravdu ještě nebyl. Pravda, všechno se netočí jen kolem něj a místy je i upozaděn, aby svou hlavní roli dostal v závěru. Z něj jsme navíc mnoho nespatřili a tak ani závěrečná scéna nedostává patřičný náboj a napětí. Ve westernu také není obvyklý sníh a zima a celý boj se právě v zasněžených horách odehrává. Není ale velice epický, jak by se dalo čekat. A jelikož je bizon i v názvu, čekal jsem víc.

Byl by to vyrovnaný souboj bílého sudokopytníka se splašeným lichokopytníkem, kdyby se do něj nevložil kapitán Aha Bronson, který se kvůli posvátnému zvířeti probouzí upocený ze snů. Chlupatý Moby Dick ho tak dráždí, že to po Moby ponechá v nečinnosti, i když o něj aktivně usiluje zachovalé děvče z Vertiga! Řádění nasrané tatanky možná slibovalo nádech hororu a mystiky, nicméně scény s animatronickým bizonem připomínajícím porouchaný trenažér na rodeo spíš vyvolají jen úsměv a rozpaky. Byla tu i snaha o příběhovou linku, kdy bílý a rudý muž hledají cestu k rasové snášenlivosti přes ukázky vlastní kuráže, ale ani ta nedisponuje nějakým funkčnějším rozměrem. Přes to všechno ale nebudu Lakota a tu třetí hvězdu dám. Kvůli Johnu Barrymu..