Babycall (2011)

Babycall jsem si vždycky přál ať si se ségrou šuškáme celou noc a děláme nářezy rodičům, ale nikdy jsme ho neměly. Noomi v roli matky byla hodně náladová, uzavřená do sebe a fixovaná na svého syna Anderse. Kristoffer Joner čím víc stárne tím hraje ve filmech větší hovno, kde jsou staré dobré temné lesy, kde zahrál báječně. Dávám 55%

V žádném případě nejsem příznivcem, natož obdivovatelem evropské filmografie, a do Babycall jsem šel jen a pouze kvůli Noomi Rapace, kterou mám ve filmech moc rád, neboť mi přijde jak vizáží, tak svým hereckým umem jako jedna z neoriginálnějších, nejvýraznějších a nejzajímavějších filmových tváří současnosti. A nutno podotknout, že i tento thriller stojí především na ní, stejně jako je nutné podotknout, že bez ní by to byla pořádná bída. Zápletka tohoto snímku je totiž vyloženě divná. Pointa je tedy sice podána zcela jasně, ovšem když to divák vezme do důsledku, tak mi tam zůstalo viset tolik otazníků, že ve finále mi právě ona pointa nedávala příliš smysl a samozřejmě tím utrpěl ve výsledku můj celkový dojem z Babycall, neboť právě na finálním rozuzlení stojí celý film. Škoda je to o to pak větší, že jinak natočeno to v rámci žánru bylo poměrně dost poutavě, spousta napětí, velice solidní atmosféra, hodně slušná gradace, ale jak už jsem zmiňoval, celé to mělo příliš trhlin a tvůrčích nedodělků, že závěrečný dopad byl zkrátka nepropracovaný a tím pádem chladný. Přesto ale jako thrillerová jednohubka funguje a působí Babycall docela slušně.

Snímek "Babycall" má jeden zásadní silný prvek, pro který stojí za to sena něj podívat. Tím prvkem není nikdo jiný než Noomi Rapace, která v hlavní roli opět odvádí skvělou práci a dává tak mírně zaniknout skutečnosti, že snímek vlastně nemá tolik co říct a o horor se snaží spíše jen okrajově. To je velká škoda, protože napětí se vytrácí rychle.

Každému, kdo viděl předchozí režisérovu thrillerovou kafkárnu Naboer (2005) by mělo být jasné, že ani v tomhle případě nepůjde o nějaký jednoduchý a přímočarý film. A je to tak, jeho zdánlivá syrovost a realismus se často prolíná s lehce surrealistickými a halucinačními okamžiky. Příběh sice začne tradičně až šablonovitě, ale postupně vám jeho děj začne plíživě a nenápadně zamotávat makovici, až najednou zjistíte, že jste z toho všeho vlastně tak trochu tumpachoví, a pak už jen pasivně čekáte na osvobozující rozuzlení na konci. Teď jsem tedy mluvil tak trochu o sobě. Pointa filmu byla jednou z point kterou jsem v jeho průběhu zvažoval, ale časem ji zavrhl pro její nepravděpodobnost. A heleme se... Už kvůli vynikající Noomi Rapace je tenhle severský nízkorozpočťák nadprůměrně příjemný filmový zážitek.

Tak tuhle hodinu a půl života mi už nikdo nevrátí. Noomi tady předvedla pěkný "šílený" výkon, škoda jen, že na jednu a tu samou narušenou matku, musíme koukat stále dokola, protože po chvíli už to začíná spíš lézt na nervy. Jo a prosím, vysvětlete mi někdo proč se to jmenuje babycall, tak nějak jsem nepochopil tu pointu. Klidně se to mohlo jmenovat "okno", protože to se tam myslím objevilo vícekrát a bylo zajímavější!