Baby Boom (1987)

Nelítostná kariéristka dojede na nezkrotné mateřské pudy, ale ani ty v ní nakonec neuhasí obchodního ducha. Klasická komedie, která stojí na mírně afektované komice Diany Keatonové v jedné z jejich nejvýraznějších komediálních rolí. I po letech to stále funguje jako skvělá, romantickou lehce říznutá, komedie a současně oslava venkova i mateřství. Militantní feministky by z filmu o ženě, která dá přednost dítěti a chlapovi před kariérou a milionem dolarů ročního platu, kleplo, ale já se bavil. A stejně jako před lety jsem J.C. fandil při boji se zarezlými trubkami, vyschlou studnou, úrodou jablek, instalatérem, veterinářem i slizkým podřízeným.

Po dlouhé době jsem se kouknul na romantický film, který má špetku vtipu a vůbec si nepotřebuje pomáhat automobilovými honičkami, střelbou nebo dokonce vraždami. Hrdinka je charakterní, nepodvádí, říká a dělá co chce a nakonec má úspěch. Ano, není to bůhvíjaké umění, ale mně to stačí. V životě to sice bývá složitější, ale proč nedat filmu trochu toho, co by chtěli diváci zažít i mimo filmová studia? Její seznámení s "lékařem" je perfektní. Film není novátorský, ale asi se dá po více jako 100 letech filmu stále nacházet něco nového. Takže kousek pod 100 %, dejme tomu 95. Vlastně se už dnes nějaké podobné filmy, které neuráží, ale spíš příjemně naladí, hledají docela těžko.

Viděl jsem to v mládí asi 2 a nikdy se mi to moc nelíbilo. Ošklivá a nesympatická kravaťačka zdědí dítě a snaží ho skloubit s workoholickým přístupem k práci v korporátu. Což přináší spoustu klišovitých a trapných scén stylu schůzka s klientem vs. uřvaný dítě. Filmy točící se okoho "tákhle roztomilouškých mimísků" mě nikdy moc nebraly a Keatonová tady místy nesnesitelně, až hystericky přehrává. Trošku mě to začalo bavit až v poslední třetině s odjezdem na venkov, rozjezdem "venkovského dítěte" a nápadníkem Shepardem. SPOILER: Poselství - kravaťačka může najít štěstí jen na venkově s veterinářem a dítětem při vaření přesnídávek je kýč/klišé jak prase. Být to vtipné, mávl bych rukou, ale ono to prostě vtipné není a Keatonové slušely víc intelektuálnější komedie s Allenem. 2* ponechávám.

Mám rád laskavou tvář Diane Keaton, ten afekt její postavy bych i přežil, ale příběh... na mě to bylo jako kdybych dostal intravenózně čtvrt litru estrogenu, navrch ředěným javorovým sirupem. Obchodní Tygřice byla zbavena zubů a drápů poměrně snadno. Cílem Mayers bylo ukázat jak nefér je pro ženy, že nemohou skloubit kariéru a mateřství ve společnosti ovládané muži. Ukazuje cestu jak na to...nevzdat se a pointou je ...štěstí a nezávislost si za prachy nekoupíš. No, mě tahle limonáda ve své banálnosti dost míjí. Cílovka spíš ženy a to ještě ne všechny. Slabé 3*.

Na jednu stranu celkem pokroková komedie, ukazující, jak nevstřícné a neférové je korporátní prostředí reaganovské Ameriky vůči ženě s dítětem, která musí podstupovat mnohem větší oběti než její ignoranští kolegové nebo neschopný partner. Současně je to film, jehož hrdinka proti diskriminaci na pracovišti nebojuje, ale neustále ustupuje. Odchází z firmy, odjíždí z města a ani v závěru, kdy je ve velmi výhodné vyjednávací pozici, se nesnaží změnit nespravedlivé systémové podmínky (nebo s nimi alespoň konfrontovat výlučně mužské vedení podniku). Nadto v sobě objeví mateřský instinkt, jehož zdánlivá absence je hlavním zdrojem humoru během první poloviny, a ještě se zamiluje do fešného doktora. Emancipační myšlenka, že i pro ženu je možné "have it all" (jak během večeře v úvodu říká její šéf), je tak servírována spolu s oslavou tradičních ženských rolí. Diane Keaton je každopádně skvělá v roli manažerky, která nepředstavuje chodící stereotyp, ale uvěřitelný mix zdánlivě neslučitelných vlastností (neurotičnost a chaotičnost, když jde o dítě, i cílevědomost a praktičnost, když dojde na byznys), a ani vizuálně nejde - oproti současným zástupcům žánru - o úplně tuctovou romantickou komedii, ve které by se střídaly jen záběry a protizáběry ve špatně nasvícených interiérech. 65%