Babička čarodějka (1977)

Hrnečku vař, aneb jak neposlušný poddomek ke štěstí chtěl přijít. 70%

Deitchovi filmy jsou všecky takové naučné (většinou podle klasických předloh) a tajuplné pro svůj příběh a atmosféru, a i tohoto filmečku to nebylo jinak. Mě se ta taliánská variace na známou českou pohádku "Hrnečku vař" moc líbila, animace také nebyla špatná a Cupákův hlas se sem hodil .."Ale jednu věc nesmíš nikdy udělat, nikdy se nesmíš dotknou mého hrnce", na to nezapomeň, řekla Streganonna Antonínovi..Tak milé děti, néé, že se budete doma dotýkat mamimnčina hrnce ze které vám vaří vaše dobrůtky!(03.12.2013)

Myslím, že Gene Deitch nám tady svými krátkými filmy pro děti v dobách komunismu podporoval to, čemu se dnes vznešeně říká multikulturalita. Jeho zpracování různých světových pohádek vždy odpovídá té které kultuře - v tomto případě italské. A tak kromě vaření kaše můžeme vidět i vaření špaget - to vše v kulisách slunné Kalábrie. Víc tady vynikne stará lidová moudrost, že "Kdo si co navaří, to si také sní", Antonín totiž musí všechny uvařené špagety spořádat sám. A zůstává zjištění, že kdo chce moc, nemá nic - proto hodná babička zakázala Antonínovi dotýkat se hrnce :-)(24.05.2013)

Kombinace Čarodějova učně a Hrnečku vař s morálním ponaučením, jak už to u pohádek bývá. Příjemná kresba evokuje Itálii, Cupákův jedinečný hlas umocňuje prožitek. Na konci není Antonínovi věru co závidět.(03.02.2020)

Na naši klasiku nedám dopustit, ale tato italská mě pobavila ještě více než pohádky o českém hrníčku kašičkovaru. Asi proto, že dávám přednost špagetám před krupicí a láska prý prochází žaludkem.(20.06.2015)