#annaismissing (2023)

Ale jo. Snaha byla. Film krásně krouží okolo tématiky soukromí v digitálním světě, snaží se prosadit svou pointu ohledně ovlivnění rodin predátorů a poukazuje na problém medializace podobných případů. Zároveň mám pocit, že spoustu postav je hlavně první dvě třetiny filmu hrozně prázdných. 
Co to znamená? Oukej, ať už se interpretace tématu či pointy liší jakkoliv, nelze nevidět alespoň základní téma zmizení Anny nebo motiv poškozené rodiny predátorem. Jaké různé perspektivy na tato témata mohu mít? Budu tu nejspíš mít jak oběti, tak poškozené, tak predátory. To dává smysl a z tohoto hlediska film svým dramaturgickým vyprávěním postupuje poněkud dobře.
Problém je, že důvod proč ty postavy reagují tak, jak reagují je často neadresovaný a postavy tak často spíše brouzdají po povrchu plotu místo toho, aby plot vycházel z jejich vnitřního já. To má za důsledek, že spoustu zvratů, leč by z hlediska perspektiv na daná témata měla fungovat, působí spíše lacině a nedůvěryhodně. Ne nutně proto, že by se průměrný člověk v dané situaci nechoval podobně, ale proto, že nechápeme, proč by se daná postava měla v dané situaci chovat následujícím způsobem.
Tento problém vnímám například u hlavní hrdinky Niny (můžeme-li ji tak nazývat). Vidíme, že je pro ni (asi) nějakým způsobem důležitá externí validace (popularita) z openingu. Následně ale při rozhovorech vnímáme, že spíše než popularita je pro ni důležité zachování vztahů (proto přeci nechce říct otci, co našla v jeho mobilu a zároveň se okolo tohoto točí celá její jak romantická, tak rodinná linka). Mám však pocit, že hlavní body obratu vůbec nereflektují její vývin (od potřeby zachování vztahů za každou cenu po osamostatnění se). Nereflektují její vývin situacemi, kdy by si musela vybírat, zkrátka nějak tak existují separovaně (často, ne vždy). 
Zároveň se spoustu charakterů začne opravdu projevovat až v závěrečné části filmu, kde otec odmítá přijmout odpovědnost za své činy atd., což je super, ale je to pozdě.
Film má spoustu skvělých momentů - kudla do zad Nině v podobě truecrime podcastu, uvědomování si zodpovědnosti za své činy otce, práce s napětím v mnoha scénách, skvělé (ač někdy chaotické) paralelní vyprávění a výkony herců, tam záleží herec od herce. Jen bych byl radši, kdyby byla akční linka ještě více propojena s emoční a zároveň aby právě opodstatněná personalita více vyplavala na povrch.
Ale vidím v tom potenciál, takže přestože bych za normálních okolností hodnotil o něco kritičtěji, rád uvidím, kam se tvůrci budou vyvíjet. Více takových projektů!
POZNÁMKA POD ČAROU: Hodí se říct, že jsem film, vzhledem k nepříznivým podmínkám, sledoval na tabletě bez sluchátek v jedoucím vlaku, čímž mohl být můj zážitek značně ovlivněn.
POZNÁMKA POD ČAROU DVĚ: Ten teal and orange grade je fakt strašný :D

Výborný mnohovrstevný film o nástrahách a rizikách dnešnej doby, v podstate mi len potvrdil, že byť aktívne na sieťach je samovražda, ale film je aj o inom, ako ľahko sa dáme namotať, ako zanechávame digitálne stopy, ako jednoducho sme manipulovateľní, ako bez zábran sa dokážeme stať zvermi, ako účinne dokáže fungovať amatérsky detektív so znalosťami moderných technológií, veľa nástojčivých otázok, ktoré si začneme klásť, keď tento fajn kúsok dopozeráme, takže 80%.

(Zhlédnuto dne 02.01.2026). (POZOR, V RECENZI SE NACHÁZEJÍ SPOILERY!). Budu poměrně stručný. Snímek české tvorby vyjivší před dvěma lety ve mne zanechal hluboký emoční zážitek. Mnohé jeho chvíle mne přivedly do napětí, deprese i dojetí. Jenomže kladný dojem na druhou stranu dosti kazil samotný děj filmu, poměrně zmatený, nepřehledný, a svým netradičním uspořádáním a formou vyprávění si často sám sobě ubližoval (...). Co se týče hlavních postav, jsem s velkou většinou z nich spokojen. Anna i Nina mi svým charakterem i výkonem jejich představitelek přišly sympatické. Zatímco první zmíněná se objevuje po celou dobu v retrospektivě, a v mnohých případech se tak od ní cítíme (avšak vzhledem k jejímu osudu oprávněně) odosobněně, s Ninou prožíváme krutou současnost plnou strachu, poznávání nového, a to ať už děsivého, či hezkého (toho však příliš mnoho není). Dokonce i sám otec Niny na poslední možnou chvíli přestal v mých očích vypadat jako suchý, mdlý a ničím nezajímavý člověk, a to v momentě, kdy mu šlo o život. Ostatní postavy mi však nijak pozoruhodné nepřišly. Především Honza, kamarád a přítel Niny mne po pár minutách začal neskutečně vadit. Ani nevím proč, možná z důvodu jeho nepatřičného chování, jež bych k němu v první chvíli nepřiřadil a jež k němu ani nesedí. Nemluvím zde o jeho liberálních postojích, ale o chování k Nině coby k nejlepší kamarádce, jež se však u něj v mžiku vytratilo. Stručně, chemie mezi nimi vůbec nefungovala (...). Co se týče děje, s ním jsem ještě o něco méně spokojen. Rozumím již zmíněné retrospektivě. Jenže její pojetí se mi zde zdá až příliš překombinované, tudíž chvílemi nevíme, jestli tedy Anna žije či ne. Dále mne frustrovalo setkání Niny a Honzy s oním podivným mužem pracujícím v obchodě s oblečením. Především úhel kamery mne připadal nevhodně použitý. Dialogy samozřejmě rovněž. V neposlední řadě mne nesedí použití videohovorů a psaní zpráv, ačkoliv k dnešní generaci patří, co se týče jejich přílišného používání a dalšího odosobnění, zde už však nepotřebné. Soud s otcem Niny jest dalším příkladem jakéhosi zjednodušeného pohledu na policejní vyšetřování pro prosté, duchem prázdné lidi, jakožto i chvíle, kdy je ve snímku ticho a všichni hledí do dálky či když Nina zkoumá chalupu svého otce. Naopak kladné momenty shledávám v závěrečném objetí obou postav, chvíle, kdy mladá dívka a kamarádka Niny najde a zmrzačí (a nakonec zabije) Annu (nádherný příklad chladnokrevné bezcitnosti a podědění krutosti z otce na dceru) a též i pěkně vyjádřená povznesenost, namyšlenost a egoismus samotné Anny, v níž se však skrývala i dobrota a křehkost (...). Hudba samozřejmě otřesná, jak se k filmům pro mladé sluší, a prostředí rovněž, prosté, nijak nevynikající svými lokalitami (...). 60 procent. Jsem trochu přísnější než bych měl být, uznávám, avšak vlivem některých pro mne protivných prvků v#annaismissingshledávám tuto přísnost důležitou. Dvacet za Ninu, dvacet za Annu a dvacet za pár napínavých i depresivních chvil. Spíše doporučuji, ale varuji každého, kdo si přeje sledovat příběh o ztracené influencerce, aby byl připraven na přítomnost liberálních feministických a moderních postojů včetně užití nových technologií a hudby. To vše je nyní součástí většiny dnešní generace, a dílo z toho musí vycházet, aby nám tím lépe (i když pro někoho provokativně) přiblížilo danou problematiku.

Nápad a námět zní poměrně dobře a relevantně. Provedení ruší zejména špatné herecké výkony a neuvěřitelně napsané dialogy (postupně se zlepšovala hlavní postava Anna, ale jinak byly všechny postavy mladší 18 let napsány velmi amatérsky). V porovnání s ostatními filmy podobného žánru nepřináší nic moc převratného. Je to docela ucházející drama plné zajímavých zvratů, ale také zůstává nevyužitou příležitostí se spoustou překážek.

Na naše aktuální filmové poměry je to dobře odvedená práce podobně jako u martyho. Pořád jsme ve vodách internetu, svět se tolik neposunul a je to úplně jiný příběh, možná v podobných kulisách. Opět vidíme několik příkladů toho, co může internet udělat s veřejným míněním, co dnešní společnost dělá s lidmi. Vrací mi to myšlenky k tomu, zda je by nám nebylo lépe bez něj.