Alt på et bræt (1977)

Vše na jednom místěje dánskou předělávkou Besnardovy francouzské "gangsterské" komedie aneb karikaturní a groteskní verzí Velké vlakové loupeže. Je to výrazně nenáročné filmové dílko v žánru těch bláznivějších ztřeštěností. Vedle silných karikaturních a groteskních tendencí upoutá celkem šarmantní kostýmní šaráda, o niž se vše opírá. Aneb nezaměstnaní herci mohou najít své uplatnění, a rovněž své vnitřní naplnění, pokud se sami dokáží odpoutat od zbytečných konvencí a inovativně přistoupit k aktuálnímu svému stavu. Trojlístek hrdinů - "velký šéf" Arthur (Preben Kaas), zpívající Alfred (Dirch Passer) a na kolegovy "herecké" úspěchy žárlivý Hugo (Jørgen Ryg) - rozpoutávají klaunské představení, v němž nakonec nalézají uspokojení i vlastním hereckým ambicím. Z dalších rolí upoutají rovněž na pořádek záchodů kodaňského vlakového nádraží dohlížející paní Svendsen (Lily Broberg), po svém naplnění intimním toužící policejní hlídač nádraží (Peter Steen), nebo nádražní nosič-prostatik Hoppe (Birger Jensen).Vše na jednom místěje klaunským pobavením k nenáročnému odreagování.

„Nic neviděla, nic neslyšela, tomu říkám výkon….“Co mají společného pošťák, námořník, vandrující Tyrolák, skotský dudák, tlustý mnich i rybář? Tři zlodějíčkové v roztodivných převlecích mě bavili. Vyloupit banku z toalety veřejných záchodků to se jen tak nevidí. Závěrečné přechytračení mazané hajzl báby bylo krásnou třešničkou na dortu.

„U pisoáru stál, hajzlbáby se bál.“ Z kodaňské banky jsem si odnesl 4 pytle hvězdiček. Loupež proběhla v rámci RETRO KINA uživatele Willy Kufalt, s nostalgií a humorem Dánům vlastním. Popravdě, poprve v životě jsem viděl někoho při vykrádání banky jódlovat. „Every time has it's heroes, Bonnie & Clyde, Al Capone, Billy the kid, Otto Leisner,“ zasnil se Velký šéf Artur. Do Julia Caesara mu chyběl mu už jen ten vavřínový věnec. Geniálně naplánovaná akce ovšem vyžaduje preciznost, disciplínu a hlavně nebojácnost tváří tvář drsné ostraze, čili bábě toaletářce. „Nikdy jsem se žen nebál... Až doteď.“ OKÉNKO KOSTYMÉRNY:[][]Kolik převleků a jaké použili? Viznástěnkas pořadníkem.[][]Neshodyohledně kostýmu letce byly zažehnány, náhodný svědek loupeže včas oslepl a nečekaně inteligentní toaletářka, ve svéspolečenskéróbědocela šik baba, narazila na Arturovu předvídavost. Je čas slavit.

Francouzskou komedii Krást se musí umět mám hodně rád. Tento  dánský remake se od ni moc neodchyluje. Což  je asi naplň remaku, ale nejspíš  i důvod proč já remaky moc nemusím, i když někdy můžou být (jako v tomto případě)  pro zajimavost dobré. Dánové dokázali k tomu, že hlavní hrdinové využijí k loupeži tak moc kostýmy a kde je vzali přidat vysvětlení, že mají divadelní talent, který chtějí využít a kostýmy si vezmou jako falešní čištiči. Jinak jsem rozdílů zaznamenal docela málo (možná si nepamatuji z původní verzi ty gagy s parukou a záměnou kumpána?), sem tam jsem si jenom všiml neznámého  (voják?) nebo prohozeného  kostýmu (Němec) či situace (svou bývalou lásku tentokrát pozná jiný hipík.)  Pořád ale zůstává relativně zábavná a střelená záchodková podívaná se spoustou kostýmů, ale přijde mi, že prostě Francouzi měli pro tenhle typ zábavy v 70.-60. letech lepší timming a Dánové jsou trochu chcíplejší. Z (mě dosud samozřejmě naprosto neznámých) dánských komiků se mi nejvíce líbil Dirch Passera se svými komediálními velkými kulatými oči.  Na něm bylo vidět, že si kostýmy užil (hlavně Skota) a dokonce bych ho neměl problém srovnat s Michelem Serraultem z původní verze. Bertnarda Bliera coby Velkého šéfa je už tak těžké překonat, u Prebena Kaase mi přišlo, že tu roli podal trochu jinak...lehce lidštěji a zranitelněji, ale na Bliera se tohle ufňukanější podání u mě nechytá. A souhlasím i s bloomem, že zdejší relativně sympatická hajzl bába nemá na protivnou Rósu originalu.  Zatímco u první verze mi možná někdy přišlo snad jen  závěrečné odhalení hajzlbáby navíc, tak zde se mi zdál jenom konec možná o malinko lepší a takový veselejší v přátelském vysmatém duchu po vyzrání nad hajzlbábu a záslouženém úspěchu. Tak to má být...

Toto radšej rodine nepustím. Ešte by si mysleli, že tak dlho bývam na WC, lebo cez susednú stenu vykrádam trezor. Keď potom zistia, že si tam len čítam, budú sklamaní. V horšom prípade už začnú utrácať dopredu, ako tunajšia hajzelbaba, ktorá lupičov konfrontovala vo výstrednom kožuchu. A vyhrala tým súťaž o najnápadnejšieho z podozrivých.