Alma and the Wolf (2025)

Tak tohle bylo hodně divný, ale na druhou stranu mě to bavilo celou dobu. A protože mystifikací je tady víc než je zdrávo, tak do jisté chvíle víme úplný hovno, co se to tam děje. Už jen ten opening, kdy ti pěkná, ale nejspíš na šrot, spolužačka ze střední při podání výpovědi tvrdí, že jejího psa roztrhalo stádo ovcí. Hmm, rodiče si nevybereš, stejně jako smrt.

Zvláštní, zajímavý, místy atmosférický kousek, který dokáže být asi ne úmyslně i úsměvný. Za mě v pohodě, až na pár nedostatků koukatelná záležitost.(25.11.2025)

Ještě těsně před koncem jsem chtěl psát o tom, jak se Alma and the Wolf příliš utápí v divnosti, která je místy až nechtěně úsměvná, rozbíjí tempo a narušuje jinak poměrně slušný a dospěle působící příběh. A do určité míry je to rozhodně pravda. Ren je totiž ukázkovým nespolehlivým vypravěčem, který se utápí v alkoholu, ale hlavně podivných snech a vizích. Často budete mít problém rozpoznat, co je skutečné a když pak přijde rozuzlení, žádný pocit uspokojení se taky dostavit nemusí. Jenže přes mnohé nedokonalosti (místy strašlivé CGI tam rozhodně patří taky) má tenhle rozhodně ne vlkodlačí horor srdce na správném místě. Jeho jednotlivé ingredience jsou sice stereotypní, ale pořád hodně chutné - vyhořelý policajt utápějící se v alkoholu, který se snaží své nenaplněné sny prožívat skrze svého syna, skomírající maloměsto, jež chce každý opustit, oregonská divočina ponořená v mlze a dešti. Společně tvoří celek, který dokáže uhranout svou melancholicky ponurou náladou, pobavit interakcemi některých postav s neuvěřitelnou chemií (Alma a Ren), ale i popudit neschopností soustředit se na to podstatné a na to, co snímku jde nejlépe. Totiž vyprávět temně psychologický, dospělý příběh. Často si stěžuju, když filmy věnují poslední třetinu/čtvrtinu explicitnímu vysvětlování předchozího ne úplně jasného dění a nenechají diváka přemýšlet a vyvodit si vlastní závěry. A i když přesně na to tady dojde, tentokrát mi to nevadilo. Proč? Nejsilnější doménou filmů (a příběhů obecně) je schopnost pohltit vás a vyvolat ve vás emoce. A závěr Alma and the Wolf je díky směru, který si vybere, sugestivní a až překvapivě silný. Spoustu lidí bude tenhle film štvát, ale i přes jeho četné chyby se mně zaryl pod kůži díky mnoha sympatickým motivům, melancholické náladě i ochotě následovat příběh tam, kam je potřeba místo vymýšlení jak z prdele působících mentálních kotrmelců.(26.08.2025)

Do Oregonského prostredia už bolo zasadených mnoho pôsobivých hororov, v tomto prípade však ide viac o psychologický chaos. A tak ani reálnosť eponymného vlka z názvu nie je po väčšinu filmu jasná, vďaka hlavnej postave zmäteného alkoholika. Pre mňa vcelku rozporuplný počin; miestami sugestívny, miestami otravný, niekedy s dobrými praktickými efektami a niekedy zase so slabým CGI. Celkovo mi to ale išlo skôr na nervy a záverečné rozuzlenie bolo síce aspoň logické, no nemôžem povedať, že by ma nadchlo.(21.06.2025)