Alenka v říši divů: Za zrcadlem (2016)

Alenka v říši divů: Za zrcadlemje film, který pro mě má hodně nostalgickou atmosféru, protože si ho pamatuju z dětství. Bylo fajn se na něj podívat znovu a připomenout si ty barevné světy a bláznivé postavy, které jsem kdysi milovala. Příběh je někdy trochu přeplácaný a zmatený, ale celkově mě to bavilo a mělo to svoje kouzlo. Některé scény jsou fakt hezké a barevné a tenhle film mi prostě připomněl, proč jsem si pohádky jako malá tak užívala. Dávám4z5hvězd.

/// Na druhé Alence mě dost štve, že se v ní v podstatě nic nestane. A celé to chování postav v Říši divů k Alence mi vadí jakbysmet. Kloboučník má deppky (to se povedlo, co?), ale přesto, že je přesvědčen, že jeho rodina žije, neudělá nic a radši se urazí. A tak všichni komunitně pošlou Alenku zahrávat si s časem, i když to teda jenom může jenom úplně zničit vesmír.. Pohoda. Moc se mi líbila postava Času a nejrůznější narážky na něj, to je ale společně s místnostmi s hodinkama na filmu to nejlepší. Instantní usmíření mezi královnami v závěru mi jen potvrdilo, jak slabý příběh filmy s Alice mají. A přitom podle mě mají takový potenciál! Song od P!nk mnohem slabší než od Avril. Ponechávám 6/10

Jak krásně fungovala předchozí Alenka, tak přesně nefunguje tato. Absolutně vše je nekonzistentní. Někteří mládnou, někteří se desítky let nemění(Kloboučníkova rodina)a někteří stárnou překvapivě rychle. Konkrétně Alenka zestárla oproti předchozí pouti za zrcadlo o třicet až čtyřicet let. Buď je to zachovalá důchodkyně, neboženská v pokročilém středním věku na fetu. Prakticky nic v tomto snímku nefunguje, nedává smysl a samo sebe(neúmyslně)popírá. Pán času je groteskní postavou, jenž budí spíše pocit trapnosti, než-li touhu po úsměvu. A ano, podezření z předchozího filmu se potvrdilo. Bílá královna je pravá mrcha a prvotní příčina veškerého zla.

Už první návrat dospělé Alenky do Říše divů pod taktovkou Tima Burtona byl úžasný. A cesta za zrcadlo, byť už možná není tak sofistikovaná a temná, není o nic horší,  i když s původní Alenkou už má společného opravdu pramálo. Což vůbec nevadí, protože tentokrát  za zrcadlem čeká krásný příběh o rodině a drobných chybách či omylech s velkými neblahými následky, o tom, že co se stalo nejde odestát, ale lze se z toho poučit, a také o tom, že pravý přítel pomůže, stačí když uvěří. Přes vážné poselství je to celé pojaté jako hravá, někdy přehnaně barevná bláznivina, kterou jistí nejen kouzelná Mia Wasikovská v níž se mísí křehkost s odhodláním, ale také Helena Bonham Carter, která dává své srdcové královně Iracebeth nečekanou lidskost a hloubku, a jako posila týmu Sasha Baron Cohen jako sám Čas. Zkrátka film, který zaslouží futrovák.

Pokračování slavného příběhu.
Ale tentokrát jsou tu hrátky s časem. A to umí pěkně zamotat situaci.
Jsou tu nové postavy, ale hned ta první nahání hrůzu asi všem. Doslova řídí náš život. Ale také známé postavy z minula, třeba Červená mrcha (totiž královna). 😀
Zde má Alenka nový úkol, a to cestovat časem do minulosti.
Vlastně to nebylo úplně špatné. Docela jsem se bavil.
Poznámka: Ty hodiny by ve 3D vypadali úchvatně.
Hvězdiček 4