Abrakadabra (2018)

Kouzelník Lorenzo Manzini se připravuje na své vystoupení. Před třiceti lety se stal svědkem smrti svého otce, rovněž kouzelníka. Ten zemřel během akce, kdy se pokoušel chytit do zubů vystřelenou kulku. Mělo jít o trik se slepými náboji, jenže v pistoli byl ostrý. A nyní jakoby se noční můra vrátila. Okolo Lorenze začínají umírat dívky a zdá se, že chce vraždy na něj někdo hodit a tím ho zničit. Vraždy jsou poměrně brutální, nechybí probodaný obličej nebo gilotina v přímém přenosu. Po formální stránce se jedná o perfektní poctu italskému giallu. Argentovské barvy - červená a modrá - jsou všudypřítomné. Vynalézavá kamera často snímá pokroucenou a deformovanou perspektivu, rozhozenou kompozici nebo záběry z neobvyklých úhlů tak, jak to opět dělával především Argento. Symboly, snové scény, opakující se záběry, prolínačky, rozdělený obraz. A samozřejmě vrah, který má místo černých rukavic bíle. Celková barevnost je volena tak, jako by šlo o obehranou kopii filmu ze sedmdesátých let. Skvělá hudba s retro obrazem přenáší diváka do druhé poloviny dvacátého století. Líbil se mi závěr, kdy se kruh uzavřel. Škoda jen, že nedošlo k jasnému vysvětlení medailonu, ale na tom film nestál. Snímek osloví asi především žánrové fanoušky, milovníky gialla a divných italských filmů. A neméně skvělé jsou také interiéry. Za mě spokojenost.(06.12.2022)

Začnu tím, že závěrečné rozuzlení mě docela zklamalo, sice v průběhu filmu náznaky k odhalení pravdy jsou, ale stejně. Jinak autoři odvedli svoji tradičně kvalitní práci; barvy, kamera, propriety a hlavně hudba jsou parádní poctou starému giallu. Vznešeně tomu můžeme říkat neo-giallo, ale třeba také retro jak poleno, jak chcete. Francesca mě bavila víc, protože byla i vtipná, příběh Abrakadabra se bere moc vážně (i když ten název...). Čistý průměr.(24.09.2019)

Abrakadabra a sup tuto sra*ku do odpadu,otrasne po kazdej stranke,niektorych reziserov by som zavrel do basy za to,co natocia...:-)(15.04.2020)