A co když je to pravda? (2005)

Film sleduje doktorku Elizabeth, která se po vážné nehodě ocitne mezi životem a smrtí. Do města mezitím přijíždí David, který hledá byt, a náhodou se nastěhuje do nádherného apartmánu, kde Elizabeth dříve žila. Brzy ale zjistí, že v bytě není tak úplně sám.
 
Snímek je tajuplný, romantický a stojí na myšlence, že láska dokáže léčit i tam, kde už selhává rozum. David je ze začátku zlomený a ztracený, ale díky Elizabeth znovu nachází smysl života a snaží se jí pomoci znovu „žít“.
 
Je to svižná jízda, místy hodně vtipná, ale zároveň dost předvídatelná – už v průběhu filmu je celkem jasné, kam bude příběh směřovat. Přesto má film zajímavý nápad, příjemnou atmosféru a dost momentů, které pobaví.
 
Jako lehká romantická komedie na večer funguje velmi dobře a neurazí ani diváka, který od ní nečeká nic víc než pohodovou zábavu.

Zvláštny prípad. Nápad je na tento typ romantickej komédie celkom nezvyčajný, dokonca si myslím, že zaujímavý, takže som dúfal v niečo vtipné a svieže. Možno také modernéCity of Angelsnaruby. No, nestalo sa. Film je prekvapivo nudný a chemická reakcia medzi hercami z môjho pohľadu akosi neprebehla.Mark Ruffalotu pôsobí ako tradičný suchár, ktorý síce hrá, ale neiskrí. Možno som zaujatý, mám ho proste tak zapísaného. Zvrat je slabý, pointa len preletí okolo a nič z toho neudrie tak, ako by malo. Škoda, potenciál tam bol, ale výsledok je len veľmi vlažný pokus o romantický zázrak.

Romantická duchařina, která funguje jako nevinná předehra, ale na pořádnou jízdu to není. Reese Witherspoon hraje “přísnou šéfku”, která po jedné bouračce skončí v kómatu a začne strašit Ruffala, co jí mezitím obsadil byt. Klasické “ona ho irituje – on se zamiluje” klišé, které připomíná milostnou předehru bez vyvrcholení.
 
Chemie? Ani ne. Ruffalo vypadá, že by radši utíral prach, než se po Reese vrhnul, a celé to působí spíš jako romantická pohádka pro nezkušené. Nechybí pár náznaků “postelové akce”, ale nakonec z toho máte jen objetí pod dekou a žádné špinavé myšlenky.
 
Ideální na večer s vínem a pytlíkem bonbonů – když vám stačí film, který je víc o sladkých řečech než o pořádné jízdě mezi prostěradly.

Varování všem diabetikům! Sledovat tuto romaňtárnu se rovná konzumaci deseti metrů krychlových cukrové vaty. Nejvíc si to užije láskou lobotomizované diváctvo, které od podobných filmů nečeká originalitu ale především happyendózní příběh o dvou lidech, kteří si k sobě tak dlouho hledají cestu, až ji najdou. Úvodní třetina byla naprosto v pohodě. Scénář nebyl vtipuprostý a oba herci jsou supersympaťáci. Dokonce tak velcí, že jsem bez remcání vypnul 80% kapacity mozku a přestal se pídit po něčem originálním. Jednou za čas je podobná odlehčenost víc než vítaná. Jenže ta třetí třetina...to už na mě bylo romantické moc. Tohle se v jednom člověku nedá usledovat bez následků. Estrogen obohacený o javorový sirup mi vybublával nosními dirkami ještě při závěrečném songu The Cure... jedné z mých nejoblíbenějších písní. Ale ne, vážně, je to zcela nezávadná romantika s mírným humorem a spoustou optimismu.

Po technické stránce dobře udělaná, na jistotu hrající romantická komedie. Asi nic nového pod sluncem, ale v prospěch filmu hraje výborné obsazení, technické zpracování a to, že mi film zazraceně dobře sedl celkovým tónem a vyvážeností mezi komediálností a romantičností. Určitě záležitost, ke které se ještě někdy vrátím.