8/64: Ana - Aktion Brus (1964)

Výbuch primordiální energie - živočišnost, krev, svět bez konvence protože bez kultury: propadání kultury do totální směsice, v níž věci ztrácí tvar a bicykl leží na stole - výbuch frenetické síly filmu, horečnatý bezuzdný střih, propadání se do filmu. Návrat umělce z poloviny 20. století do tohot stavu skrze imitaci tvůrčího postupu jeskynního muže, pokrývajícího svými kresbami složených z jednoduchých linií stěny a strop své jeskyně? Ana jako paleolitická Venuše, našim moderním konvencím nevábná až děsivá, ale ve světě freudovské patria potestas před oidipem ztělesnění živočišné krásy? Tak trochu zrychlený Zwartjes.

8/64: Ana - Aktion Brus je zřejmě nejobtížněji uchopitelným a interpretovatelným Krenovým filmem. Je tomu tak proto, že hlavní indicie k pochopení alegorického příběhu, který nám zde Mistr předkládá, se diváku jeví jako indicie nepodstatné, ba kolikrát se jako indicie nejeví vůbec. Domnívám, že záměrem pana režiséra bylo vyvolat v diváku podvědomý odpor k nacismu a oslava budovatelského komunismu. Aby nemohl být v tradičně reakcionářském Rakousku nařčen z propagace bolševismu, své sdělení velmi chytře a rafinovaně injektuje podprahově. Teprve prohlédnutí celého filmu snímek po snímku umožňuje racionální uchopení. Osudový střet dvou velkých ideologií začíná představením statné rázné ženy, jejíž tělo rozhodně nemá proporce buržoazní společností zkažených modelek. Ale právě takovou ženu se SSSR nebojí postavit vysoko, na štafle. Ano, na štafle, protože k důstojenství člověka patří právo na práci, možnost být užitečný. Nahota ženy symbolizuje chudobu a ani ona jí neubírá na cti. A proč si Kren vybral právě ženu? Jednak proto, že Rusové vnímají svou vlast jako Velkou Matku. Druhak proto, že Kren, jakožto lakmusový papírek svojí doby, vycítil, že dochází k proměně ženského hnutí. Nastala příležitost ženy mobilizovat, vložit i jim do rukou rudý prapor revoluce. To přesně Kren udělal a právě díky jeho vlivu (ovšem ani Gramsci a Marcuse nesmí zapomenuti) došlo k odklonu žen směrem doleva. Kren má cit pro detail - povšimněte si zarážející podobnosti tváře ženy se sovětskou agentkou z Indiana Jonese a křišťálové lebky. Po SSSR vstupuje na scénu nacistické Německo, které symbolizuje muž. Ženu pokrytecky objímá (Molotov-Ribbentropp pakt), stejně pokrytecky na sebe leje kýbl sraček a když se žena neznající násilí nebrání, zakouří si cigárko a pustí se do Poláků, jejichž krev pokrývá bílé stěny. SSSR zatím radostně a upřímně buduje socialismus, co vybuduje, to věnuje na společný stůl. Ano, i jediný bicykl, který působí, že se na stůl ani nemůže vejít. Němci si však nevážili míru, vše ze stolu shodili. To ale neměli dělat, v dalších záběrech již vidíme na stěně skvrnu, která vypadá jako svastika, ale zároveň je běžící postavou. A před čím že tak prchá? Před srpem a kladivem!. A opět je zde Krenův smysl pro detail a tentokrát i pro humor. Jedna z noh pádící postavy má tvar Jižní Ameriky, oblíbené to destinace nacistických pohlavárů.

Jediným zmyslom, ktorý v tvorbe Kurta Krena nachádzam je, že chcel totálne otráviť divákov, ktorí nebodaj jeho filmy zhliadnu (a ako som zistila, ničí navyše životy študentov filmovej vedy) a pri ich nakrúcaní sa nejakým úchylným spôsobom ukájal, pretože inak si naozaj neviem predstaviť, z akého dôvodu by niečo také robil normálny človek.

Jízdní kolo, mrtvola (snad), něco rozkládajícího se, ošklivá tlustá bába na štokrleti, čmárance na zdi, kadence střihu - 5 úhlů kamery za vteřinu... Jako zhašišovaného hipísáka by mě to před 40 lety na soukromé projekci někde v Rakousku nabudilo k masové bukkakke párty , ale takhle mě z toho jen rozbolela hlava...

Zdá se, že Kurt se snaží předvádět umění střihu, nezmám moc filmů, kde by to takhle lítalo, a když se nad tím zamyslím, není to vůbec škoda. Ana - Aktion Brus je naprosto jasná 'krenovka', chaotický film bez smyslu, který se snaží divákovi vnutit že má nějaký podstatný, ale v symbolech ukrytý smysl. Čímž si možná získá pár pseudointelektuálních fanoušků, ale mě tohle honění ega nechává naprosto chladným. Když se nad tím zamyslím, už mi přestává vadit, že na csfd je jen malý zlomek mistrovi tvorby, i když je pravda, že názory ostatních i na další dílka by mě zajímal.