31/75: Asyl (1975)

Na Krena netypicky neepileptické. Sledujeme padající kapky, které jako puzzle tvoří obraz jakési krajiny v různých ročních obdobích, avšak nikdy nevidíme obraz celý, protože některé dílky chybí. Až na konci vidíme celé obrazy. Zajímavé to je, to musím uznat, jako experiment je to i celkem příjemné, akorát ta délka je na mě moc. Vidět to v kině, možná by to na mě zapůsobilo jinak. Tak jako tak, je to jedna z nejlepších věcí, co Kren vytvořil. Silné 3*

Hra se světem odkrývaným samočinně se objevujícími perforacemi navozuje dojem probuzení – či usínání. Abstraktní povaha snímku jej významově otevírá a do zdánlivě statického krajinného výjevu vpouští pozorovatele účastného na trpělivém přírodním dění, které se náhle zdá odehrávat přímo na plátně jeho bdělé-nebdělé, snící-probuzené mysli.
Field recording.

Film nám říká něco o filmu, ale i o umění jako celku. Klasickou tézí o uměleckém díle je, že jeho jednotlivé části jsou vzájemně provázané, opírají se jedna o druhou, tedy tvoří ucelenou strukturu, jež může být více než úhrn svých částí, ale neměla by být méně než tento úhrn (pak se jedná o špatné dílo, postmoderní rozbité zrcadlo, z něhož zbyly jen blyštivé střepy). 31/75 Asyl nám dokazuje, kterak jednotlivé bodové fragmenty vzaté z něčeho tak jednolitého, jako je statický obraz krajinomalby, může fungovat i v celku díla úplně jiného - čtvereček zimní zasněžené krajiny přenesený do té jarní tvoří příjemný odlesk světla, najednou tu máme idylu atd. Navíc, černé masky zakrývající po většinu času celek a oddělující jednotlivé body mají ten efekt, že ještě více znemožňují nalezení definitivního obrazu celku krajiny (štěpené nejen prostorově, ale i časově) - celek se tak udává vždy až na závěr, jednak až nám Kren odhalí svou filmovou surovinu, ale hlavně až poté, co si divák sám celek složí ve vlastní obrazotvornosti.

Čo sa týka dĺžky filmu, privítala by som i dlhší, intenzívnejší ponor do tohto magického diela. Na filmovej matérií a technológiách záleží, Asyl nás však predviedča o samotnej sile filmového média.
Postup výroby filmu: Kren si vyrobil 21 prederavených šablón (každá mala dierky niekde inde, tak, aby spolu tvorili celistvý obraz), ktoré dával ako masky na objektív kamery. Každý deň (bolo to v zime) vyšiel na rovnaké miesto (v náhodnej hodine, bližšie neurčenej) a nasnímal krátký záber na dvor. Následne exponoval na filmové políčka (mal určený koncept, ktorý záber naexponuje na ktoré políčko v poradí), tak, aby sa diery dopĺňali a vytvárali jeden obraz v rôznych časoch. Môžeme vidieť neustále sa meniace diery, ktoré boli natočené v iných dňoch, ale vďaka filmovému materiálu môžu vytvárať jeden dej.
Film tu:https://www.youtube.com/watch?v=3vQy5mu7dgs

Experimentálny film nie je od toho, aby vyvolával silné emócie, ale skúmal možnosti média filmu. Krenovi sa v tomto filme podarilo oboje. Jeho "vynález" 5 dierového exponovania a hranie s časom ma dojal. Záleží aj na tom, čo snímal.