Zlatá šedesátá S02E07 — Elo Havetta

Elo Havetta (13. 6. 1938 – 3. 2. 1975) svou nespoutaností trumfnul všechny své vrstevníky z nové vlny a je označován za enfant terrible slovenského filmu. V 50. letech studoval společně s Jurajem Jakubiskem na Škole umeleckého priemyslu v Bratislavě fotografii. V kulturní oblasti se však prosazoval všestranně – věnoval se amatérskému loutkovému divadlu, psal povídky a fejetony, byl výtvarným redaktorem řady časopisů. V roce 1961 byl přijat na FAMU, kterou však nedokončil, přestože jeho studentské filmy vynikaly originalitou, hravostí a bezprostřední atmosférou. Musel si počkat až na úspěšné debuty mladé generace slovenských tvůrců, aby i on získal příležitost. A nezklamal – jeho první hraný film Slávnosť v botanickej záhrade (1969) se stal doslova erupcí radosti ze života, navzdory počínající normalizaci. Pro ni bohužel byla Havettova osobitost překážkou, i když se shodou šťastných náhod podařilo, aby natočil bez kompromisů svůj druhý a zároveň poslední snímek Ľalie poľné (1972). Lyrická tragikomedie o putování vykořeněných válečných vysloužilců po slovenském venkově vyzněla jako nostalgický i zoufalý epilog celé československé nové vlny. Oscilace mezi tuláckým životem bez závazků a hledáním trvalých souřadnic se stala i jeho vlastním doživotním osudem. Elo Havetta žil svobodně, divoce a bez zábran. Byl typickým dítětem květin šedesátých let a mezi filmaři první posrpnová oběť. Jeho náhlé úmrtí pravděpodobně bylo dohrou bezperspektivní situace, do níž jej po posledním snímku jako tvůrce upevněný režim postavil.