Zákony pohybu (1978)

Zákony pohybu jsou kvůli minimálnímu reprízování bohužel téměř zapomenutý seriál, ale o to příjemněji mě překvapily, myslím, že jim dost prospělo vystřídání pseudoartistního scénáristy Dietla mnohem syrovějším Milošem Smetanou. Tvůrci zřejmě dostali zadání kritizovat povolené nešvary za účelem upevnění socialistické morálky, avšak této příležitosti využili k vytvoření dost krutě zábavné satiry dysfunkčnosti státně socialistického ekonomického systému a seriál je tedy skvělým dobovým dokumentem. Potíže s plněním plánu, přebytky, nedostatky, rozkrádačky, melouchy, novátorství realizovatelné pouze tajně či neschopnost zbavit se agresivně líných dělníků (drsní chlapáci ztvárnění Somrem a Faltýnkem si dokonce troufli na urážku nadřízeného: "Vy byste chtěl jednat s dělníkama jako za kapitalistů.") skládají dohromady vskutku apokalyptický obraz, který patrně byl důvodem, proč se seriál hrál před Listopadem pouze jednou. V posledních třech dílech se sice autoři snažili na poslední chvíli seriál zlegitimizovat toporným sentimentem a až pohádkovou didaktikou, avšak když už jsem pomalu začínal být naštvaný, že se dílo úplně zkazilo a spadlo do propagandistické šedi, tak tvůrci přišli s absolutní bombou v podobě ženské dělnické vzpoury. Herecké výkony jsou na normalizační poměry až překvapivě intenzivní, nejlepší bylo rozhodně původní vedení Radiany sestávající se z Růžkova lidsky sympatického, ale manažersky již naprosto vyhořelého ředitele Draxlera, jehož naivita a bezelstný alibismus umožnily zlým náměstkům v dokonalém podání Munzara, Brouska a Urbánka zcela ovládnout podnik. Kontroverznější již je výkon téměř neznámého Viktora Vrabce v roli zachránce Radiany, nového ředitele Hájka, protože ač měl zřejmě působit jako správný kladný hrdina, tak můj nejsilnější dojem z něj byl, že neustále po upířím způsobu cenil zuby, čímž seriál dosti problematicky žánrově posouval. Místy seriálu škodí tradiční Sokolovského neobratnost v soukromých liniích postav, ale zas na druhou stranu bychom jinak přišli o neuvěřitelně sexy balící hlášku Procházkova konstruktéra Bidla vůči jedné z dělnic: "Nechceš seřídit soustruh?" Patrně nejpozoruhodnějším aspektem seriálu je ovšem až maniakálně eklektická hudba Karla Mareše plná zběsilých nástrojových, žánrových i harmonických kombinací, jakož i mimořádně chytlavých melodií, kterým vévodí nebezpečně okouzlující znělka. Pokud by snad tyto dobové módní výstřelky někoho urážely, může si spravit chuť na častých zkouškách amatérského komorního souboru vážné hudby vedeného Peškovým úžasně roztomilým kapelníkem, který nechce v souboru žádného divokého vlasatce.(29.11.2022)

Na úvod bych chtěl napsat, že mé absolutní pětihvězdičkové hodnocení se týká prvních deseti dílů. A zcela si za ním stojím. Prvních pět dílů naprosto neuvěřitelným způsobem mapuje veškeré nešvary, které vznikaly ve fungování podniků za dob plánovaného hospodářství. A tady se scénárista opravdu rozjel, protože ty dialogy jsou skutečně vyšperkované a jdou na samou hranici absurdity, stejně jako samotný děj, kdy je největší starostí podniku, aby od něj nikdo nechtěl produkt představený na veletrhu. Pokud těch prvních pět dílů přirovnám ke kultovnímu britskému sitcomu ze stejné doby Jistě pane ministře, pak nejde z mé strany o žádnou nadsázku, protože Zákony pohybu hrají se zmiňovanou legendou naprosto vyrovnanou partii. V dalších pěti dílech sledujeme počínání nového ředitele. Vtip a absurdno mizí, zato se dočkáme poutavého děje a velmi atraktivní sondy do manažerského rozhodování. A opravdu jsem to celé zkouknul na jeden zátah, protože mě fakt zajímalo, co se bude dít dál. Poslední tři díly ale na mě působí jako úplně zbytečný přílepek. Jenže kvalita těch deseti dílů je dostatečná na to, aby se to v mém celkovém hodnocení nijak neprojevilo. PS: I Evžen Sokolovský natočil dílo, které skončilo na dlouhá desetiletí v trezoru...(06.10.2022)

Je celkem zajímavé sledovat realitu socialistického podniku z doby kulminující normalizace. Tedy zajímavé by to bylo, kdyby v hlavní roli byl nějaký herec, který umí emoce vyjadřovat i jinou formou, než intenzitou cenění zubů. V posledním díle už jsem o Vrabcovy zuby měla vážně strach. Tedy ne že by mi nějak záleželo na jeho chrupu, ale pojala jsem neblahé tušení, že Vrabcovy zuby opustí jeho ústní dutinu a vydají se samostatně do života. Při představě, že budu s Vrabcovým chrupem sdílet jednu místnost, se mi neudělalo nejlépe. Seriál bych doporučila nikoliv zájemcům z řad topenářů a přidružených profesí, ale především dentistům jako studijní materiál, jak moc dokáže jedinec mužského pohlaví vycenit svůj chrup, aniž by se cítil v ohrožení. Co by Vrabec dělal, kdyby se ohrožen cítil, raději nedomýšlím.(16.09.2019)

Sokolovský, komanč nejhrubšího zrna měl za sebou celou škálu dnes již legendárních seriálů z období normalizace. Kupodivu mi tohle dílo nějak uniklo a dostalo se mi do spárů až dnes. Já se na tyhle filmy specializuji a přiznávám, že si je s jistou perverzností vychutnávám. Nejen že jsou cítit dobou tak jak nic jiného, ale jsou plny často nechtěného humoru až si dnes člověk říká, zda to bylo točeno vážně nebo zda to celé je jen nějaká podivná taškařice ironizující poměry podstrčená pitomým soudruhům jako vážně míněná věc. Bohužel je to vše točeno s naprostou vážností a smutné na tom je, že některé herecké legendy se v těchto dílech z různých důvodů objevovaly aby tam hrály často neprosto jim nedůstojné hrdiny. Radiana je podnik vyrábějící radiátory. Kupodivu v době natáčení už nebylo záměrem, neboť už dle slov Husáka odpadlo vše ,, čo je kolísavé a oportunistické'' řešit zrádce a kontrarevolucionáře a tak ani v jednom z dílů není řešen žádný pomýlený soudruh. Krom dvou emigrantů jsou v závodě všichni jedna masa, nad všemi bdí závodní výbor. V řadách dělnictva je mnoho uvědomnělých komunistů, kteří ač dělníci mají svůj selský dělnický rozum a tak vždy zasáhnou, když se má dít nějaká nepravost. Lid si stále vlastně tak řídí vlastní fabriku, byť má direktora. V čem je seriál zajímavý je dobové znázornění fungování (chápej - nefungování) národního podniku i fígle jakou cestu se plnil plán, sháněl v době všeobecného nedostatku materiál, jak se šmelilo mezi podniky a jak šla samozřejmě i malá domů na chaty a baráky dle hesla : ,,kdo nekrade, okrádá rodinu''. Co se týče této sebekritiky až jsem se divil jak moc se soudruzi odkopali, na stranu druhou věřím, že právě ta dokonalá ukázka měla být jakousi výstrahou všem těm ředitelům a náměstkům, že se ví jak to funguje a jaké jsou poměry. Seriál tak můře být jakousi výstrahou a zároveň omluvou běžným smrtelníkům, proč není to a to a s jakými těžkostmi se podniky potýkají byť by rádi uspokojily trh. Z hlediska hereckých výkonůtu máme standardní sadu normalizačních herců, tentokráte bez soudruha Moučky. Zaujala mladá a opravdu krásná Balzerová a herecky v seriálu nejvíce vynikal pan Ráž, který i v těch nejpitomnějších scénách herecky vyčníval s až aristokrtatickou důstojností. Tenhle seroš rozhodně stojí za vidění, je to skvělý otisk doby, byť je to samozřejmě prorežimní propagandistická záležitost. Dávám za dva na červeno natřené radiátory, ty mně fakt dostaly na výstavě v Brně ! * *(10.08.2019)

(13/13) Evžen Sokolovský, svého času jeden z nejprogresivnějších divadelních režisérů, je v širším diváckém povědomí zapsán především jako spolupachatel těch nejohavnějších televizních škvárů. Muž na radnici, Okres na severu, Gottwald, Chlapci a chlapi... aZákony pohybu. Tato takřka románová odysea, jejímž autorem není, zcela neočekávaně, dvorní scénárista Dietl, nýbrž mistrův osobní žák Miloš Smetana, jsa zasazena, jak jinak, do dalšího z mnoha průmyslových koncernů, přináší mimoděčné svědectví o tom, jak se v praxi (z)hroutila vize plánovaného socialistického hospodářství. Míra kritického pohledu na události v Radianě by ovšem neměla jakkoliv překvapovat: tento poněkud zúžený obzor se záměrně vyhýbá kontroverznímu hodnocení stávajícího systému (politického i výrobního) a na pranýř s okázalou přímočarostí uvazuje selhavší odpadlíky, degradované morálně i společensky. Zkostnatělý ředitel (Růžek), který je po zásluze odvolán a poslán do penze, lajdáci (rozkošná dvojka Faltýnek & Somr), intrikující kariéristé (Munzar), zbrklí a ješitní vizionáři (socialistický playboy s velkým egem Štěpnička), zásadoví byznysmeni ze Západu (Ševčík, jak jinak)... V kontextu téhož je, jak už to v seriálech podobného ražení bývá takřka železným zvykem, žádoucí, ba přímo nevyhnutelné, aby se nad tím lidským šlendriánem rozlézajícím se jako rakovina nekontrolovatelným růstem zjevil anděl dokonalé čistoty a nedotknutelnosti, jakýsi prototyp ideálního muže nové doby, který jako mávnutím kouzelného proutku nastolí pořádek. V příkladně prkenné herecké interpretaci Viktora Vrabce se ovšem tento neochvějný apoštol socialistického průmyslu jeví jako veskrze nedůvěryhodná a směšná marioneta z pimprlového divadýlka pronášející jen uhlazená prázdná slova. Sokolovského seriál je ale svým způsobem jedinečným, neopakovatelným a nenahraditelným zdrojem kulturního i občanského povědomí o dodnes ne zcela zmapovaném období tzv. normalizace (1970 – 1989). Pomineme-li obsah, jakkoli schematický, je vlastně docela zábavné sledovat, jak Sokolovský pracoval. Všechna ta jeho klišé, neinvenční režijní postupy, stejné prostřihy i zlověstné hudební předěly, opakující se herci, kteří jdou ze seriálu do seriálu...Zákony pohybu, které se teprve nyní, po čtyřiceti letech od svého vzniku, znovu objevily na televizní obrazovce, patří s přimhouřením očí ještě k těm "měkčím" seriálům. A diváci mají na vybranou: buď nadávat, nebo se smát.(31.12.2018)