Utajené příběhy českých dějin S04E07 — Kronikář Hájek - svědek případu krvavé bestie

Po staletí patřila k nejčtenějším českým knihám vedle Bible i Hájkova Kronika česká z roku 1541. Její autor byl schopným vypravěčem a naplnil své dílo řadou barvitých příběhů. Nerozlišoval přitom mezi doloženými událostmi a bájemi, které se snažil, podle svých znalostí, zasadit do historického rámce. Novodobá historiografie ho proto obdařila hanlivými přízvisky jako „fantasta“, „sedmilhář“ a podobně. Neprávem. Hájek si prakticky nic nevymýšlel. Příběhy zařazené do Kroniky poctivě přebíral z tradice. Buď ze šlechtických archivů, nebo z lidového podání. Za tím účelem také zorganizoval nejstarší známý sběr pověstí na našem území a zachránil tak mnoho z nich před zapomněním. Přesto mnozí historikové dodnes hledí na tohoto renesančního spisovatele přezíravě a líčí negativně dokonce i jeho povahu. Při bližším pohledu takové hodnocení neobstojí. Hájek se naopak jeví jako mimořádný a osobně statečný člověk. Když působil jako probošt na Karlštejně, uchýlily se pod jeho ochranu služebné, které krutě týrala manželka místního purkrabí Kateřina z Komárova. Hájek dívky ubránil a pustil se do vyšetřování celého incidentu. Zjistil přitom, že sadistická šlechtična zavraždila a zmrzačila už celou řadu svých služek. Hájek se nedal zastrašit jejím mocným manželem a vyvolal soudní jednání, což bylo s ohledem na konexe urozené vražedkyně velmi riskantní i pro něho samotného. Díky Hájkem shromážděným důkazům museli soudci dát průchod pravdě a řádění „krvavé Kateřiny“ bylo navždy zastaveno. Na pozadí historického „hororu“ tento díl seznamuje diváky s utajenými stránkami života jednoho z nejlepších vypravěčů naší literatury, mění stereotypní pohled na něj a vrací jeho kronice místo mezi předními prameny českých dějin, které jí právem náleží.