Until We Meet Again (2019)

Dala by som plný počet, keby sa to tak veľmi nenaťahovalo. Musím ale pochváliť celkový príbeh, pretože osobne som sa s takýmto námetom ešte nestretla. Reinkarnácia je niečo, s čím sa príliš často nepracuje a to je vlastne možno iba dobré, pretože inak by to ľuďom začalo liezť hore krkom. Hneď prvá scéna, na ktorú sme sa mohli pozrieť, bola naozaj krutá, no priznám sa, nepochopila som, prečo tam ich otcovia len tak stáli, keď videli, čo sa Korn a neskôr aj Intouch chystali urobiť. Prikladám to k šoku, no mohlo to byť trochu lepšie znázornené. Páčilo sa mi, ako sa dejové linky párikov z minulosti a súčasnosti prelínali, no tie odhalenia o rodinách ma naozaj dostali. Keď si uvedomíme, že Korn v podstate vybral meno pre Pharna... No, bolo to zlatučké. Dosť ma však zarazilo, keď sa na konci ocitli v byte, kde sa nikto netváril prekvapene z okolností, ktoré na nich vybafli. Viem, že budhizmus - thajské náboženstvo - podporuje reinkarnáciu, no nemyslím si, že by ju ľudia prijali bez jediného zaskočeného výrazu v tvári. Možno je v tom len nedostatok informácií o thajskej kultúre, no myslím, že za ten rok som sa do toho už celkom dostala, takže neviem... No v konečnom dôsledku, UWMA má naozaj čo ponúknuť a rozhodne neľutujem, že som si to pozrela. Záverečné epizódy sú naozaj strhujúce a všetky tie nové odhalenia do seba krásne zapadajú a robia dej ešte uveriteľnejším. Najemotívnejšie pre mňa bolo, keď Pharn našiel zbraň a v podstate všetko, čo nasledovalo potom. 17 epizód + jeden špeciál naozaj stáli za to. Som rada, žeOhmaFlukedostali príležitosť znova stvárniť hlavné postavy v ďalšej dráme, pretože spolu tvoria naozaj krásne herecké duo.

Dvě hvězdy za kluky z plaveckého týmu, kteří bohužel nedostali moc prostoru (ještě že dostanou příští rok svůj seriál). Začátek byl miloučký, pak už mi ale hlavní pár nepřišel ani trochu zajímavý, nemluvě o tom, že flashbacky se na můj vkus zbytečně opakovaly. Hudba děs (jako thajština mi asi k srdci nepřiroste) a může mi někdo říct, proč v uzavřené místnosti jsou slyšet v pozadí ptáci?! Provedení seriálu celkově bylo bohužel spíš na podobné úrovni jako je Ulice či Ordinace. A to ani nemluvím o nechutném product placementu.

Bolo to smutné, romantické, krásne, zanechalo to vo mne také pocity, že to moje srdce skoro neunieslo. Naozaj nádhera, isto si to pozriem ešte niekoľkokrát. Herecké výkony boli úžasné, vedľajšie postavy zábavné. Nemám čo vytknúť.

~~ nejdřív mě zarazil počet epizod a naivně jsem si myslela, že seriál budu sledovat několik týdnů. haha. samozřejmě jsem ho dokoukala za necelé tři dny :)) zkouškové mě psychicky zabíjí a tohle mě nenechalo moc oddechnout – hned na začátku vidíme dvojitou sebevraždu; poté se seznamujeme s hlavními postavami ve 21. století. pozadí školy a přátelství mezi hrdiny jsem sledovala s radostí. možná jsem moc basic, ale tyhle jednoduchý příběhy mám nejradši. jakože, příběh byl úžasný, herci taky. jojo, reinkarnace super, nicméně po těch 276335 epizodách to začínalo být nudný. každá epizoda počínala něčím zajímavých, jenže pak se čím dál víc táhla. hudba krásná, ale grrrr..... asi po 12. dílu jsem tu hlavní skladbu nenáviděla. celkově to byl jeden z těch nadprůměrnějších BL seriálů. /ᐠ. .ᐟ\ฅ(12.01.2023)

Thajská produkce je hodně podceňovaná. Společně se seriálem Bad Buddy považuji tento seriálový skvost za vrchol LGBT tvorby. Zatímco u mého oblíbeného Bad Buddyho jsem si u prvního dílu nebyl jistý, jestli to chci sledovat, a teprve až od třetího dílu si mě seriál získal, u Until We Meet Again to bylo úplně jinak. Ten mě chytil za srdce okamžitě. Tam se na začátku prvního dílu něco stane a postupně se rozkrývá tajemství. Každý díl končí nějakou událostí, která nutí koukat na to dál a dál. A když už se seriál blíží ke konci, a už se dá odhadovat rozuzlení, tak se zase něco podělá, a děj je tak napjatý až do poslední scény. To je to, proč mě seriál tak neuvěřitelně zaujal, a dal jsem mu 14 hodin svého času během 3 dnů.(06.04.2022)