Unfamiliar (2026)

Tak tohle jsem od bratrů ze západu nečekal. Vynikající špionážní drama s akčními prvky, co má od začátku do konce hlavu a patu a udržuje diváka v napětí! Jistě, něco se dá předvídat, něco by šlo vylepšit, ale takových věcí tu je minimum a od Němců tuhle kvalitu prostě neočekáváte - tímto také chválím vynikající dabing, protože v originále bych to nedal. Jedna hvězda dolů za otevřený konec, protože až takhle se to běžně nedělá.Jinak ovšem parádní záležitost a 80%.

To takle sedí šéf netflixu s Paulem Coatesem na kafi a povídá mu: "Hele Paule, potřebovali bysme trochu vobohatit nabídku. Třeba ňákej takovej napínák seroš, ale aby to moc nestálo, plebs se nažral, ale koza zůstala celá. Hodit do toho pár rusáků, trochu to zaplíst ve stylu 'kámen jebe cihlu, padouch nebo hrdina - my jsme jedna rodina'...dyk víš co myslim." A Paul říká:"Jasný šéfe, to není žádnej problém." No a když se dílko podaří....

špionážní napínák, kterému ale valnou většinu času chybí napětí. Tu a tam se sice vyloupne trocha akce a nějaké ty zákulisní čachry jako vystřižené z devadesátkového béčka, ale není toho zrovna moc a když přijde na řadu rodinné škádlení ve stylu Ulice, tak je to vyloženě nuda. Otevřený konec sice slibuje další sérii, ale vzhledem k tomu že to celé velmi pravděpodobně zapomenu tak za deset minut, nechám si případné pokračování s klidem utéct...40%

16 let se snaží nebýt, a když se na ně přijde, ženská klidně nechá odeslat svůj otisk prstu i když to sleduje online, čímž druhá strana zjistí její identitu, což je zásadní pro další vývoj! Pak protivníka uváže k židli tak blbě, že se mu podaří vykroutit... Běloruská zápletka s ruským pozadím jak z devadesátek. K tomu sračkoidní rodinné a partnerské rádoby trable natahující už tak zdlouhavý nudný děj s hnusnými německými ksichty. Dementní nekoukatelný pokus o špionážní thriller.

Seriál The Unfamiliar se bohužel řadí k těm kouskům, které diváka nedokážou dostatečně strhnout. Jeho tempo je velmi pomalé a postrádá výraznější prvky – ať už v rovině akce nebo thrillerového napětí – které by člověka motivovaly ke sledování dalšího dílu.
Opět se zde ukazuje, že evropská tvorba na velkých streamovacích platformách často hledá svou tvář. Pokud zrovna nejde o španělskou produkci, která v posledních letech nasadila vysokou laťku svými filmy i minisériemi, zbytek kontinentu jako by se bál do projektů vložit více energie a odvahy. Výsledkem je dílo, které působí poněkud rutinně a bez ambicí diváka skutečně zabavit.