Tom a Jerry (1940)

Jako malá jsem na to samozřejmě koukala, moc možnosti totiž ani nebylo. Časem mi všem začalo docházet, jak ta malá sadistická myš Toma týrá a už se mi to tak nelíbilo. Teď už se snažím od Toma a Jerryho držet dál i svoje děti. Grafika výborná, ale to násilí je prostě přes čáru. A ne, nejsem útlocitná, jen vy otupělí.

V době, kdy jsem sníval o mořích a dobdodružství, plula na vlnách obrazovek jedna z největších slapstickových komedií kresleného světa. Krátké příběhy beze slov, ale plné výkřiků, pádů a pastí, v nichž se v každé z epizod odehrává malá bitva dobra a zla (nebo spíše smůly a chytrosti). A přestože většina světa fandila myšce, mé sympatie vždy tíhly ke kocourovi. Jeho věčné nezdary, marné plány a nakonec i ta bolestná, téměř stoprocentní neúspěšnost mají v sobě cosi lidského, něco, co jsem znával i z vlastních dětských dobrodružství, každý z nás je občas Tom. Jde o největší klasiku studia Hanna-Barbera, ať už jako dětská vzpomínka či dospělá zástěrka smíchu. Zasměju se pokaždé i dnes.

Po všech stránkách dokonalé dílo. Poprvé jsem Toma a Jerryho viděl v Československé televizi ještě na základce někdy kolem roku 1989. Mistrně zpracované příběhy a originální hudba se nikdy neomrzí a po 35 letech od premiéry se na to znovu rád podívám. Některé příběhy jsou dost kruté - například Tom, který řídí dětský vláček, Jerry uvázaný na kolejích a  ptáček nesoucí těžkou kouli, kterou upustí těsně před Jerrym, aby kocour sletěl s vláčkem do díry po této kouli. Tyto (a podobné jiné scény) dokonale pracují s přehnaně působivou absurditou a karikaturou dovedenou k dokonalosti.

Od mala jsem se na to díval. Ale dlouho, osmnáct let, mě nebavilo to zpracování. Nebyly tam ty zvukové efekty jaké byly třeba ve Flintstoneových či Scooby-Doo, apod. I když jsem to sledoval mnohokrát v dětství, nevnímal jsem obsah, jen dabing, prvky situací. Ale od roku 2018 jsem si silně oblíbil to zpracování. Zbožňuji u starších dílů ten styl kresby, plynulost animací, rychlost pohybů, ten zvukový efekt při silných nárazech, co zní jako výstřel pistole. Dabing Aťky Janouškové na Jerrymu je pro mě něco jako pro ostatní její Včelka Mája. Dále dabing těch různých myší a káčátek a Mammy Two Shoes jsou moje oblíbené. Zbožňuju také u toho žánr groteska, i u jakékohokoli seriálu a filmu z jakékoli země původu. Je to u mě mezi nejoblíbenějšími seriály za můj život, společně s komiksovým Kačerem Donaldem, televizním Looney Tunes, Šmoulů, Medvídka Pú a Kocoura Cliffa. Tak to mám to všechno rád, že nesnáším názor, že TJ a další podobní je moc drsný, nevhodný, ve smyslu jako grotesknost obecně, ne některé konkrétní scény. I všechny pozdější série i pokračování jsem přijal, třeba Tom a Jerry Kids první a druhé řady jsou moje oblíbené. Ale i ostatní, včetně ty české série od Gena Deitche.

Veľmi jednoduchá a dokonalá rozprávka o Myši a kocúrovi. Kto videl musí uznať že toto nikdy nezostarne. Pozreli to moji rodičia, pozeral som to ja a ešte niejaku dobu to budú vysielať a verím že aj moje deti to budú pozerať.  Mohlo by prísť pokračovanie ale bojím sa že to pokazí dobrú povesť tomuto seriálu