Svobody se nevzdáme (1996)

A další fantastický dokument, který ale ČT skoro nepreprizuje a na webu není dostupný. Prý z licenčních důvodů. Vzpomínky účastníků války na VŠECH stranách. Do roku 1989 nás komunisté přesvědčovali a nutili nám zvrácené tvrzení, že jedině ti z východu byli hrdinové, ti na Západě byli slouhové imperialistů. Když se karta obrátila, následoval obrat o 180° a hrdiné byli zase pro změnu jenom ti ze Západu. Jenže tenhle skvělý dokument ukazuje maximálně objektivně celou válku a všchny účastníky, nezřídka kdy bojující na obou hlavních frontách. Vezmu-li výrazné protagonisty, velitel armádního sboru na východní frontě generál Klapálek byl tentýž, který velel jednotce v Tobrúku. A František Fajtl byl prvním českým velitelem britské stíhací perutě (tuším, že se jednalo o 122), ale také velitelem prvního stíhacího pluku na východní frontě a za SNP. Smutek jsme cítil z vyprávění onoho rusínského tankisty, vyprávějícího z pozice velitele tanku, jak vypadalo dobytí Kyjeva našimi jednotkami (dosáhly první středu města), ale jejich velitel, pozdější generál Buršík patřil k těm šťastnějším - dostal po roce 1948 deset let, když se odvolal čtyři roky navíc a neochránil ho ani Leninův řád nebo titul Hrdiny SSSR. Podobně dopadl jiný bojovník z východní fronty, generál Boček, nositel pouze Kutuzovova řádu přes zpořátku oddanou službu "novému" režimu zemřel nakonec ve Valdicích. Ne tedy jednou hodní, jindy špatní, jednou zatracovaní a jindy vynášení - jednotky československé armáfdy v zahraničí měly na konci války 100 tisíc vojáků, mužů i žen a na obou frontách. A pro komunisty a jejich sovětské loutkovodiče byli stejně nebezpeční, jako třeba idealisté, kteří šli nasadit krk do občanské války ve Španělsku. Tenhle seriál vzbuzuje svým neokázalým provedením hrdost a úctu ke všem. Ale nejvíc mě dojalo vyprávění tety rotmistra Gabčíka a slova oné ukrajinské venkovanky, která vyprávěla o setkání s československými vojáky přes střetnutím u Sokolova. Seriál jsme bohužel viděl jen jednou, ale její slova si pamatuji dodnes: "Měli sice zbraně, ale chovali se k nám jako lidé. Na rozdíl od Němců i rudoarmějců..." Co dodat? Pamatovat si to a hlavně se vyhýbat prázdnému žvanění všech, kteří vlastenectví a osobní integritu všech vojáků našich exilových sil, i domácích odbojářů (pouze ale těch skutečných) za každou cenu dehonestují a shazují. Díky pánům Maryškovi a Reichlovi a ostuda pro ČT, která nám kolem 8. května radši pustí Habermannův mlýn (abychom se styděli a káli) místo tohoto nadstandartě kvalitního a hlavně objektivního dokumentu.(20.09.2023)

Hodnotím prvý diel, ďalšie som ešte nevidel.. to čo tam hovoria, to je nejaký vtip? Dozvedel som sa také veci, ako že "kým nekomunistickí československí vojaci a dobrovoľníci bojovali v roku 1940 hrdinsky sami proti nemcom vo francúzsku (francúzi nebojovali lebo chceli byť čo najskôr porazení aby vojna skončila), komunistickí československí vojaci riadení z Moskvy označili vojnu proti fašistom za imperialistickú a preto v nej odmietli bojovať.." Myslím, že kapitalistická propaganda nie je o nič menej zvrátenejšia a nechutnejšia ako boľševická, alebo fašistická.(09.04.2010)

Viděn2.díl (dnes 11.02. 2010), který se věnoval domácímu odboji a atentátu na R. Heydricha, činnosti skupiny Tří králů - Balabána, Mašína a Morávka. Příběhu odvahy a zrady. Dále jsme zde mohli vidět boje v africké poušti o důležitý přístav Tobruk, čsl. pěší prapor, sovětské gulagy, kde umírali zatčení Češi. Zajímavá válečná fakta, známé i méně známé historické skutečnosti a souvislosti, výpovědi svědků, vojáků, letců ale např. i stařenky, rodinné příbuzné rodiny Gabčíkových (tuším že to byla jeho teta?), která žije v obci Poluvsie (dnes část Rajeckých Teplic), ve stejném baráčku s pamětní deskou, kde se narodil, parašutista a voják Jozef Gabčík, ta jediná nejstarší žena z obce, ho má dodnes pochopitelně ještě ve svých živých vzpomínkách...(04.02.2010)

,,Necítíli jsme se po návratu jako hrdinové, dělali jsme to pro tuto zem!''(25.07.2017)