Sore wa, tocuzen, araši no jó ni (2004)

Výjimečně poruším své pravidlo a budu spoilovat. Tenhle seriál měl velký potenciál, nejen z hlediska obsazení hlavní dvojice Esumi Makiko, Tomohisa Yamashita, ale i námět byl zájímavý, vztah starší ženy a mladšího muže, je docela vděčné a ne až tak profláklé téma. Co ovšem seriálu podráží nohy je přílišná konzervativnost pojetí, prostě pokud celý seriál očekávám, že si hlavní dvojice má padnout do náručí, navzdory tlaku společnosti, tzv. morálky atd. Tak mě zákonitě musí zklamat, pokud vidíme, že hlavní dvojice přes nelehká úskalí k sobě najde cestu, jsou předurčeni být spolu šťastni, ale tohle všechno zařízne, nechutná propagace rodinných hodnot, nebo manželství, v tomto případě bezdětného. Yamapiho protivník vypadá děsně, ale kupodivu chová se ke své ženě hezky, je sympatický celkem. Jenže to co prožívají není láska, a žít v jakési nostalgii upnuté na začátky vztahu, to je jen hra na manželství, mně to přijde ubohé. Jestli takhle myslí většina japonské společnosti, tedy manželka může být stokrát táhnuta srdcem jinam, ale pro pověst manžela, rodiny musí přežít vše, no tak děkuju pěkně. No a závěr mě ne vyloženě naštval, ale zklamal, vždyť se mohla rozvíjet daleko zajímavější linie soužití hlavního páru, než odloučení ženy od manžela a jejich následného náhodného setkání, které sice končí nedořečeně, přesto mi to přišlo podbízivé, špatně zvolené. Na druhou stranu, je tu dramatické pnutí silné, skvělé výkony Yamapiho i Esumi, je to velmi velmi smutný seriál pro mě, co má silný emoční dopad. Jenže mám neblahé tušení, že tak to nebylo koncipováno a pouze to tupě, někdy skrytě očkuje konzervativnost a stereotypní chápání úlohy ženy, což je v 21. století, bez ohledu na zemi velmi velmi zlé.(16.03.2010)