Šinčó júša: Kono júša ga ore Tueee kuse ni šinčó sugiru (2019)

Bláznivé a občas veselé putovanie milej, naivnej, ale neoblomnej bohyne a stoického, arogantného a paranoického hrdinu. Logicky dej do seba zapadá a kopíruje šablónu väčšiny hier prebojovanie sa k ultimátnemu bossovi. Predstava ale, že boh je zraniteľný je barlička aby to fungovalo. Všetky postavy sú preexponované a zaškatuľkované bez zaujímavejších zvratov. Jediná motivácia hlavných postáv je opozeraná už v mnohých iných anime. Vadilo mi aj násilie zo strany hrdinu voči spojencom až po zobrazovanie psychóz na zábavu.

Žánr isekai jsem vzal za špatný konec. Převažuje u mě sledování parodií a i ty, stejně jako všechno ostatní, se přejí. Tady se jednalo o snoubení variace na Star ze Star vs The Forces of Evil (znovu mě utvrzující o jejích anime kořenech) a variace na Saitamu z One Punch Mana. V dnešní přesaturované době je potřeba na zaujmutí pozornosti něco víc než jen pár archetypů (ať už formou zajímavého settingu, zajímavého lore nebo jiného gimmicku), pokud se alespoň nelze s postavami ztotožnit. Konec první série ve mně vyvolal očekávaně milý dojem, ale zároveň i příliš "herní" a "levný" na nějaké větší emoce, vyšší hodnocení nebo na důvod pokračovat ve sledování.

Někomu přijde, že po prvních epizodách se syndrom přehnaně opatrného hrdiny okouká, ale mě teda ne. Každou epizodu je něco nového. Noví nepřátelé, nové situace. Nové vysvětlování hrdinovy nemocné mysli. Navíc je zde spousta vtipů. které přesahují běžná fantasy. A ten závěr je totálně nečekaný, temný a dojemný současně. Hrdina tvrďák s poker face. Bohyně lolita s extrémími výrazy. Chování každé postavy je úplně jiné. Je radost na to koukat. Zamrzí snad jen slabý soundtrack.

Není to nic moc originálního, pohromadě to drží jen díky hlavní hrdince a jejím ksichtům, nejsou tu vlastně žádní zajímaví záporáci, ale... vlastně mě to bavilo. Anime si dělá legraci samo ze sebe a pokud člověk nečetl předlohu, bude z celého "rozuzlení" poněkud překvapený. To, proč je hlavní hrdina takový, jaký je, se dozvíme až na konci série v poněkud nečekaně temném flashbacku. Hodnocení dávám hlavně za vtipné hlášky, které mi sedly.

Stejně jakodruhý komediální isekai téhle sezónyi "opatrný hrdina" měl poměrně slušný start. Byla to také šílená a ulítlá zábava, která ale naštěstí zde nehraničila scringem, vtipy byly povedené, parodie žánru zdařilá a postavy měli co nabídnout. BohuželScalpmá pravdu v tom, že po čase zde dojde k tomu, kdy samotné vtipy děj neutáhnou a příběh se začíná stávat jen stále se opakujícím klišé. Ze zajímavého hrdiny, který si zakládá na své opatrnosti, se stále více stává jen další přelevlovaný superbůh, který ale pořád klade důraz na to, že je třeba se vždy perfektně připravit a nikdy ničemu a nikomu nevěřit. Někoho to možná odradí, ale překvapivě spousta hráčů RPG a MMORPG se v tomhle našla. To jsou takoví ti hráči, co běhají hodiny po lese, zabíjí prasata za 5 expů a po hodinách a hodináchgrinděníjdou na prvního bose, který má level 7 s hrdinou o levelu 20 a 60 léčivými lektvary. Znáte tento styl hraní? Pak tohle anime bude pro vás... Celá prostřední část je jen sérií opakujících se zápletek o boji s generály hlavního záporáka a o tom, jak se hrdina šíleně připravuje - zkrátka to jen plní název celé série "hrdina je příliš silný, ale neskutečně opatrný". Jistě nějaké náznaky posunu v ději i charakteru hlavní postavy tu jsou, ale je jich minimálně. Naštěstí měl autor alespoň vymyšlené finále první části a tak hrdina má svůj "strop" a přijde i jedno slušné překvapení, kdy 11. díl je v druhé polovině vším možným, jen ne komedií. Rozkryjí se karty, dostanete facku v podobě celého obnaženéhobackstory, vysvětlující proč jsou některé věci tak jak jsou a tenhle díl ve vás pak ještě chvíli rezonuje, jak překvapivý, ale zároveň i povedený byl. Je to jako kdyby se autor v poslední chvíli probral, odkryl karty a konečně příběh nasměroval někam dál. Pozdě, ale přece... Finální episoda je pak poměrně uspokojující a to hned v několika směrech. Dává ucelené zakončení celé téhle jedné etapě, není jen trapným happy endem a zároveň ukazuje jasný prostor pro další sérii. Závěr se podle mě povedl a z části i přesvědčil o tom, že bych zde další sérii viděl radši, než třeba u již zmíněného Hataage! Kemono miči. 6/10