S Club 7 v Miami (1999)

Jasně, byl to trošku jednodušeji vystavěný seriál na podporu britského popového prefabrikátu jménem S Club 7, ale tenkrát, na druhém stupni ZŠ jsem se na to po návratu ze školy koukal rád. Skoro mi přišlo, že komediální talent mají někteří členové větší než pěvecký. A navíc, Rachel Stevens byla tehdy pro mé ranně pubertální srdce stejnej crush jako Rachel z Přátel. Takže z nostalgie a taky proto, že už jsem to 20 let neviděl ***.

Perný den komerčních teen devadesátek? Nevadí mi, že to je naprosto umělá věc, nevadí mi, že to je plus minus ojedinělá sebereklama jedný kapely, celkem se mi i líbí, že to je v sexy městě Miami a ta Rachel, líbí se mi možná i ten song, ale nejhorší na tom je, že mi to přijde málo vtipný a hodně nudný.

Když mi bylo pět, šest let, tak jsem tento seriál miloval a neustále si zpíval úvodní písničku ,,Bring it all back." Když jsem si ho po deseti letech pustil, nevěřil jsem svým očím (a uším). Z mého milovaného, skvělého seriálu najednou bylo podprůměrné televizní béčko. Už jen příběh je opravdu slabý. Partička sedmi mladých, charismatických zpěváků se bezhlavě vrhá do Miami s vidinou velké slávy, ale narazí hned při první příležitosti. Naivně věří, že budou bydlet v pětihvězdičovkém hotelu, ale místo toho jsou ubytováni v Howardově motelu, díře kde si musí vydělat poctivou prací. Howard se mi jako postava líbil, je to chamtivý despota, který nakonec zjistí, že S Club jsou vlastně skvělí. Ještě lepší než Howard je jeho asistent Marvin, který je na ně pro změnu hodný, podlézá Howardovi a vypadá jako Borat. Co mě však trochu iritovalo, byla naprostá lehkovážnost seriálu, vždy se objevila nějaká ,,napínavá" zápletka, jejímž rozuzlením bylo zpívání a tanec, prostě pařba kde se všichni usmívali. Zkrátka, Miami 7 je lehkovážná, rozjuchaná, inteligenčně nenáročná zábava na dlouhé odpoledne, ale ne na celé dny.

Tady ani tak nešlo o to, že mi bylo dvacet. Ale že bylo dvacet právě micinkám z tohoto díla. To je pak těžké držet si odstup sofistikované kritiky......Kukadla, to je jeden Disney vedle druhého, zoubky věčně rozesmáté, rovné a povesměs všechny pospolu, ještě k tomu hrající si na mléčné. Umělecký přínos lidstvu to samozřejmě nemá žádný. Ikdyž možná, že kdyby Goethe tenkrát v Marienbadu zahlíd pod slunečníkem některou z těchto prcin, mohl vzniknout majstrštyk. Filozoficky bych to ale shledával podnětu nehodného reakce. Stejně jako plýtvat literárním nadáním na kritiku S Club 7 v Miami. 20%

Když u nás (v roce 2000) začala vysílat ČT S Club 7, byla jsem přesně v tom věku, který je na podobné seriály téměř nekritický. Leckdy jsem se zasmála (Bradley byl asi nejvtipnější) a navíc prosluněné Maimi je zkrátka krásné, takže sečtu-li kolik bych tomu dala před 8 lety a kolik teď - po zhlédnutí reprízovaných dílů, je to tak kolem 2*. Další série už byly slabší, to už i mé raně-pubertální já poznalo. Vizuálně se mi nelíbil ani jeden člen a některé songy byly už tehdy ohrané, což jsou také důvody, proč jsem nikdy nevstoupila doClubufanynek skupiny. P.S. Díky bohu, že kapela už se rozpadla, ale o mrtvých už jen dobře, tudíž 50%:)