Rozum a cit (2008)

Pochopitelně, že film z roku 1995 je lepší (nic nového / kdyby neexistovala verze z roku 1995apod.), ale i tenhle seriál stojí za zkouknutí. Nabízí se srovnání hlavních postav z pohledu toho, kdo je hraje. Ad Elinor, Emmu Thompson mám rád, ale v 35 mi připadá na tuto roli moc stará, ale Hattie Morahan k té postavě sedí víc. Ad Marianne, zde naopak preferují Kate Winslet, však také za tuto roli obdržela svoji první nominaci na Oscara. Margaret, to je pro mne Lucy Boynton (skvělá např. v Sing street. Přes ní jsem se k tomuto seriálu dostal. Plukovník a Edward? Allan Rickman a Hugh Grant ? Ano oba, nicméně Dan Stevens za Hughem G. vůbec nezaostává a je to velmi podobný typ. Ok, to by bylo vše. Dovolte mi odejít.

Trojdielna britská miniséria podľa románuJane Austen."Ty si šťastná, ty nikdy nepochopíš, ako trpím!" Citovo založená Marianne odsudzuje rozumnú Elinor, ale šťastie napokon nájdu obidve sestry. Dobové kulisy, kostýmy i účesy a zamotaný dej sú hlavným lákadlom série. Krásne pôsobili aj tie mušle vejúce vo vetre a drsná príroda. Z hercov sa mi najviac páčil ten fešiDan Stevensv úlohe Edwarda.

Příběh sám o sobě doslova "záchodová" předvídatelná červená knihovna . Na většinu herců jsem si musela déle zvykat, ale jó.  Jedna hvězda za exteriéry a interiéry a za staroanglickou romantiku, která z toho na mě přece jen dýchla. Willoughby (Dominic Cooper) svojí vizáží sem perfektně pasuje - za něho druhá hvězda.

Bála jsem se, že téměř 3 hodiny budou příliš a bude to celé působit natahovaně, ale moje obavy byly zbytečně. Nemůžu jinak, než srovnat s verzí z roku 1995. Obě verze jsou výborné a ve většině věrné knize. Ve verzi z roku 1995 Kate Winslet jako Marianne tak zazářila, že se snad ani nedalo čekat, že se jí někdo vyrovná. Líbil se mi výběr herečky do role Elinor v této nové verzi. Díky tomu, že si sestry byly věkově blíž, zdál se mi i jejich vztah bližší. V předchozí verzi mi připadalo, jako by Elinor suplovala Marianne matku, protože jejich matka byla pořád jako ve snách. Elinor ve verzi 2008 je praktická a kontroluje své emoce, ale je taky veselejší a vřelejší a celkově se mi líbí o něco víc. Některé scény skoro kopírovali verzi z 1995 a i některé herce snad vybrali úmyslně velmi podobně. Například bratři Ferrasovi vypadají na chlup stejně. Na celém příběhu mám nejraději, jak se pomalu mění a vyvíjí vztah mezi Marianne a Brandonem. SPOILER: V této novější verzi mi připadalo, že si Brandon Marianne trochu kupuje a že Marianne nakonec neodolá líbivým věcem. Ukazuje to scéna, kdy Marianne hraje v knihovně na piano a před sebou má mísu jahod a broskví. Chvíli před tím říkala Elinor, jak je Brandon hodný a co všechno jí půjčí a dovolí. Ale i přesto věřím, že mezi nimi pomalu vykvetla láska.

Samo o sobě by to uneslo i vyšší hodnocení, kdyby nexistovala filmová verze z roku 1995, která byla tomuto miniseriálu zjevně značnou oporou. Troufám si tvrdit, že herečku pro roli Elinor vybírali pro odlišení jako brunetu, ale jinak typově, hereckým projevem a hlasově co nejpodobnější Emmě Thompson, a přestože svůj part zvládla bravurně, herectví, gesta, mimika i hlasová modulace Emmy Thompson z ní silně prozařují. Verze z roku 1995 je mi sympatičtější, protože byla první, a tahle série, byť o hodinu delší, nedokázala nabídnout jediný okamžik, který by ve starším zpracování chyběl, a nepřinesla nic inovativního ani lepšího. Naopak, ihned po shlédnutí zjišťuji, že ve mně mnohem silněji rezonují vzpomínky na scény s Emmou Thompson, které jsou, byť především kvůli ní samotné, i po roce silnější než tento čerstvý zážitek. Jinak mě herecké obsazení a ztvárnění rolí v žádném případě nezklamalo, ale mám takový pocit, že když už se něco natáčí podruhé, nestačí, aby to bylo jen stejně dobré a ve všem všudy stejně vyznívající jako předešlé ztvárnění, takhle to působí, že jediným důvodem pro vznik téhle minisérie byla očekávaná divácká popularita a výdělek, a že ani stínem nejde o naplnění umělecké ambice, ale jen a pouze o vypočítavost řemeslníků a zlatokopů. *~