Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984)

Na svou dobu to byl docela originální seriál. 🔥 Byl interaktivní (podle mě stejně těm „soutěžícím“/divákům řekli, kterou možnost mají zvolit, protože fakt nevěřím tomu, že by natočili dvě verze - zaprvé by se jim to nevyplatilo a zadruhé je to zbytečná práce navíc, která navazuje na možnost „zaprvé“ 👍🏻), takže se mohli zapojit diváci - i když to bylo všechno jedna velká lež. 😀 A co si vlastně myslím o samotném příběhu? (i když to nikoho nezajímá, fňuk) Díl od dílu to sláblo. Prvních pět dílů bylo super, dobře se na ně koukalo, místy mě příběh tak zaujal, že jsem občas přeskočila i Dvořákovy kecy a pokračovala v příběhu. Od té poloviny jsem u toho začala tak nějak usínat. Ať se 🍴Sváťa Kuřátko🍴 snažil sebevíc, v lázeňském grandhotelu už mě nijak nebavil... možná to bylo tím, že na sobě neměl tu kuchařskou čepici pomalu dosahující stropu, protože si to jinak vysvětlit nedokážu. Každopádně to byl takový kuchařský životopis Svatopluka Kuřátka (to jeho příjmení si odpustit nemohli, je mi to jasný 😀) a za totality to byl určitě silně slušný průměr, co se seriálu týče. I když příběh ke konci slábl, diváci očividně zůstávali, když dávali - velmi pravdivé a reálné - prostřihy do televizního studia. 😀🙌🏻(23.02.2022)

Na tenhle seriál si pamatuji, protože ho vysílali v době, kdy už jsem vnímal věci okolo sebe a registroval jsem i rodiče, jak zběsile rozsvěcovali a zhasínali v iluzi svobodné volby v naprosto nesvobodné zemi. Dnes s odstupem času musím říct, že seriál je především tragikomickým svědectvím o šílené době svého vzniku – tedy upadajícího reálného socialismu. O době, kdy absolutní nedostatek čehokoliv vedl k tomu, že i krádež svíčkové se řešila bezmála jako trestný čin. Kdy i v těch nejluxusnějších hotelích byly hostům servírovány blafy a srágoroviny připravené v hrozných hygienických podmínkách. Době, kdy dělat šéfa čehokoliv muselo být děsně frustrující, neb na nic nebyly peníze a personál byla banda lenivých menakačenků, alkoholiků nebo zašívačů (čest výjimkám) ovšem s absolutní mocí. A hlavně Sváťa během několika dílů vystřídal tři zaměstnání, což z něj vlastně dělá fluktuanta, tedy v té době dosti nespolehlivého živla. Alespoň že lidem byla dána iluze možnosti svobodně hlasovat v televizi, když v reálném životě si o tom mohli nechat jen zdát. A tenhle šílený svět připadal těm lidem natolik normální, že se to nebála odvysílat ani ČST, tedy hlásná trouba režimu numero uno.(07.04.2020)

Je to sice socialistické, ale přes to všechno i trochu novátorské...Nejvíc mě baví ty rozhovory s lidma v publiku, když odpovídají na Kuřátkovy dotazy...Jak se všichni snaží odpovědět správně, aby je soudruh náhodou nepraštil přes prsty...
Díky kvalitnímu hereckému obsazení se na tento seriál dá dívat i dnes, bez toho toho, aby se člověk musel tlouct do hlavy...
Za mě krásných 70%(01.06.2019)

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to.––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak.(29.11.2015)

Sice se na to vždy znovu rád podívám, ale přece jen je až moc okaté, jak hodně ideologicky to soudruzi chtěli vést. Škoda toho, protože některé charaktery jsou pak zbytečné jednorozměrné a ploché a zápletky holt takové socialistické. Bez Pepy Dvořáka by však seriál měl poloviční šmrnc, a hrát Kuřátka třeba Bartoška nebo Hanzlík, byla by to nuda. Na druhou stranu je fajn se podívat, jak tehdy vypadala gastronomie a porovnat s dneškem.(11.03.2013)