Přiznání (2019)

Nevadí mi, že mnohem víc než kriminálka je to společenskokritické procedurální drama, kde nejde ani tak o to, diváka napínat a bavit, jako spíš ukazovat na selhání systému a vysílat "poselství". Seriál ale v mých očích postupně ztrácel "tah na branku", nestrhnul mě. Režisér i scénárista patří v spíš k šedému průměru. V případě Martina Freemana je to v krátkém časovém úseku už druhá seriálová role policisty, jeho vyhořelý (a protřelý) respondér, kterým stále víc cloumají démoni, mi přišel mnohem zajímavější. V Přiznání je uměřenější a civilnější - jeho výkon se plně podřizuje potřebám seriálu. Celkový dojem: 60%.

Bohužel více než případ se řešil dost tristní přístup anglických soudů a policie, která si zametá kobereček. Trošku mě zvedá ze židle, že místo řádného vyšetřovaní a objasnění x případů násilné smrti vyhrává anglická blbost. Za mě rozhodně první půlka byla zajímavějším, než to bahno poté. Z pohledu seriálu jsem tedy rozpolcen a proto dávám jen 3*

„Oni chtějí tvoji pomoc po tom, co ti udělali?!“ - „Ty nové důkazy asi nebudou nic moc, co?“ - „Tohle nikdy neskončí, že?“Ale jednou přece…Původně byl mou jedinou motivací pro zhlédnutí Martin Freeman. A už můžu konstatovat, že to nebylo šlápnutí vedle, protože přesně v takové roli jsem si ho přál vidět, byl skvělý. Důležitější ovšem je, žePřiznáníje samo o osobě parádní krimi. Napínavé, atmosférické, uvěřitelné a s přesahem. Nejde totiž zdaleka jen o vraždy a jejich vykonavatele, nýbrž také o drtivý dopad na všechny zúčastněné. A právě detektivův osobní příběh byl vůbec nejzajímavější. Už kvůli němu divák doufá, že po hořkosti, kterou musel spolu s postavami sdílet, dojde alespoň na nějaké zadostiučinění. Nemám moc, co bychPřiznánívytknul, protože i na tu některými kritizovanou kameru, která byla takto zvolena z důvodu navození co největšího pocitu autenticity, jsem si rychle zvykl. Emočně mě seriál dostal přesně tam, kam chtěl, co všechno bylo oproti skutečnosti změněno, už zkoumat nehodlám. Za mě to bude slabší plný počet.

Strhující kriminálka se přehoupla do výborného soudního dramatu, pochvalu zaslouží nejen hutná atmosféra, ale i celý herecký ansámbl v čele se skvělým Martinem Freemanem, tento herec zraje jako víno, poklona.. K tomu tedy nutno jedním dechem dodat, že Imelda Stauntonová a Siobhan Finneranová to též daly v kvalitě A+.. K samotnému příběhu nic moc dodat nejde, vždycky mě to bolí, když rozhodují nekompetentní lidé a odskáčou to ti kompetentní.. No a násilná smrt mladých žen je neomluvitelná..

První tři díly mají z mého pohledu všechno. Budují napětí, vynikající tempo, prokreslenost... Ale jakmile začnou "hrdinu" soudit, rázem se tyhle aspekty vytrácí - líčení nepovedeného nového partnera v jedné rodině i toho ex u druhé, nijak dál nerozvíjené evil/neschopné charaktery u policie, téměř nulové rozpracování "varianty osmi" (velké následky pro vyšetřovatele, ale to to fakt nebyl hit u médií?) stejně jako obratu "hrdiny" ohledně obhajoby, (ne)označený taxík, telegrafické návštěvy u poslance... Částečně asi realistická vůle nedomýšlet si, nicméně gradace k nevyhnutelnému happy endu (ako tako) veškerá žádná, soudce prostě nějak rozhodne jinak, prostě nějak nevěří argumentům obhajoby, ale policie je prostě nějak dál nečinná - a to je dojmově dost zásadní mínus. (Nemám úplně odvahu googlit, ale doufal bych, že by tam šlo najít substanciálnější pozitivní změny - když už nám má přece jen ukápnout slza, že dobro u dvou obětí zvítězilo -, etc.)