Příběhy kocoura Modroočka (1974)

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle je skutečně nebude moje oblíbená pohádková záležitost. Znám lepší Večerníčky, což je většina. Seriál byl sice vytvořen zvláštní metodou, patrně vlnou či co, ale to je asi to nejzajímavější na pohádce. Samotné příběhy jsou nudné a postrádají zajímavost. Napravuje to až poslední díl. Ovšem ta šíleně protivná hudba. O oblíbenosti svědčí především to, že bylo natočeno jen pět dílů a dosud jsem o tomhle nikdy neslyšel, takže moc často reprízovaný nebyl, nepamatuji si jej ani z dětství.(01.05.2020)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Výsledku hodně pomáhá svým projevem klasik Karel Höger, nicméně se nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vznikla velká řada Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá.(09.11.2014)

Hermína Týrlová byla opravdový vládce loutek. Kocour Modroočko je jednou z nejzásadnějších českých koček, řekla bych, že je druhý po Mikešovi, a Karel Höger je jeden z našich nejpohádkovějších hlasů. Tenhle seriál je velmi příjemným ztvárněním knížky, kterou jsem měla ráda. Otázka je, jestli Modroočko vypadaltakhle nějak, nebo jestli je vymyšlený.(13.07.2013)

Moje první setkání s kocourem Modroočkem bylo v mateřské škole. Jednotlivé díly na mě působily tísnivým dojmem - znepokojující hudba, rozmázlý přeslazený přehrávající Hégrův hlas (jak když úchyl láká děcko na bonbón), osamělost Dvojnožce (kde má rodinu a děti? sami přeci bydlí jen divní lidé), jeho divoká vizáž, prozrazující zlého člověka (dlouhé rozčepýřené vlasy a vousy, že by se o něm od hodiny mohl točit Atentát na kulturu). Takže v dětství bych tomu dal tak 1, maximálně 2 hvězdičky. Ovšem nedávno jsem díly viděl znovu, tísnivost zmizela, zpracování i námět se mi moc líbily, dal bych tak 4 až 5 hvězdiček. Vzhledem k tomu, že si nemyslím, že bych byl teď nějak moudřejší než jsem byl jako dítě, dávám průměr, tj. za 3.(26.07.2012)

Jeden z dalších zapomenutých cyklů, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel ani ho až do teď nikdy předtím neviděl. Akorát vím že to bylo původně od spisovatele Josefa Koláře s ilustracemi Heleny Zmatlíkové (Honzíkova cesta, Děti z Bullerbynu atd.), kterou jsem měl jako ilustrátorku strašně moc rád. Knížku jsem snad dokonce měl i doma. Ale o to více větším překvapením pro mě bylo že to bylo od naší přední animátorky Hermíny Týrlové, jako animátor se natom podílel J. Liška, a i náš přední herec Karel Höger coby jako vypravěč. Viděl jsem pouze tedy tři epizodky "Já a můj dvojnožec", "Já a Bělovous Zrzunda" a "Já a bleděmodrá". Co se týče stylu tak film kombinoval nejrůznější materiál a byl podobný co se týče látky a zpracování její starší ale o to více úspěšné Vlněné pohádce. Dvě kočičky Modroočko a Zelenoočko jako s klubíčka z vlny jedna modrá a druhá hnědá a jejich veselé a hravé příhody. Ten dvojnožec-tím byl myšlen jako člověk též z vlny. Hudba od Z. Lišky si myslím že byla také povedená-jednoduchá a lehce zapamatovatelná. Hezký to bylo, jako malého by mě to nad i bavilo, no škoda že jsem to nikdy předtím neviděl, dnes je můj názor samozřejmě už poněkud jiný. Jednotlivé díly jsou tu i samostatně..(04.04.2007)