Pásli ovce valasi (1972)

Si vzpomínám na ten pocit černočerného zklamání, když jsem v osmdesátých letech coby malý kluk večer zasedl k večerníčku a místo chlapečka jezdícího na jednokolce se v televizi objevil bača, co rozsvěcoval pomocí dlouhé tyče hvězdy. Což znamenalo, že své místo na slunci dostali naši bratři, místo české pohádky se vysílají pohádky slovenské, u kterých většinou tahle úvodní znělka bylo to nejlepší, co se za deset minut na obrazovce událo. Jistou výjimkou se mi jevily právě tyhle příběhy Valachů, sice jsem Kronerovi nerozuměl ani slovo, ale alespoň to bylo hezky kreslené. Nedávno jsem jeden díl viděl znovu a v podstatě se nic nezměnilo, pořád jsem to moc nepobíral. Kromě jedné věci...Díky Matkovým copánkům jsem konečně pochopil, kdo je v jejich vztahu maminka a kdo tatínek!(22.10.2013)

Na motivy rozprávokMarianny Grznárovej"Maťko a Kubko" natočená série o dvou valaších, jejich chundelatém psisku a stádu oveček. Diváka (nejen dětského) naladí už úvodní hudba, následně Kronerův komentář a pak Kubkovy a Maťovy somáriny - na hranici snu, fantazie a pohádky (napr. "Ako si napásli búrku" - ovečky měnící se v beránky - mraky) se vrací do reality (salaše). Skvělé lidové prvky - salaš, vatra, fujara...(23.03.2009)

Mé hodnocení je pochopitelně ovlivněno i sentimentem, ale tenhle večerníček patřil skutečně před lety k mým velmi oblíbeným. Čiší z něj taková "blízká exotika", romantika táborových ohňů a hor a zároveň si uchovává milou slovenskou poetiku. Nezaměnitelně namluvené Jozefem Kronerem. Celkový dojem: 90 %.(11.07.2008)

Normalizační večerníček, kterým súdruh Husák chtěl ukázat, že i na Slovensku je pár lidí, kteří pracují.(10.01.2011)

Sice jsem tak polovině výrazů jako širák, brynza nebo žinčica nerozuměl, ale ten večerníček měl pro mě své osobité i exotické kouzlo, už jen díky té cimbálovce.(10.02.2008)