Nokemonotači no joru (2023)

The Tale of Outcastsuž do prvního dílu tak silnětlačí na piluve snaze vyvolat u diváka nějaké emoce, až to pakvůbec nefunguje, a nakonec jediným dílem, který u mě dokázal způsobit nějaké dojetí, byl ten třetí sHarrietaMorim, který však byl v rámci celého příběhu spíš jen takovou samostatnou vedlejší linkou. Hned na začátku jsem si připadal, že se asi dívám naAndersenovo„Děvčátko se zápalkami“, ale někdo tu evidentně moc neuměl pracovat s atmosférou, a tak všechna ta příkoří vypadalastrašněstrojeněa jejich stupňování mi přišlo dělané takéjen na efekt. Zaujalo mě tu však ono pouto meziWisteriíaMarbasema byl jsem zvědavý, jak se s ním bude pracovat dál. Pak přišel již zmíněný třetí díl, který mě dokázal oslovit, uvěřil jsem, že mě seriál dokáže emocionálně nějak zasáhnout, že bych se tu mohl i bavit. Měl jsem i jistou představu, že to nyní bude o tom, jak hlavní dvojice putuje po zdejším světě, kde potkává různé další démony s neobvyklými problémy, s kterými jim pomůže a díky tomu se pak bude upevňovat jejich vzájemné pouto. A ono to tak i z části bylo, ale s každým dalším novým démonem se seriál zabýval až příliš dlouho, snažil se kolem všeho budovat co nejsilnější drama, které ale opět působilo strašně strojeně, nefungovalo a já se nudil. Navíc jsem v tomto seriálu viděl asi toho úplně nejnudnějšího a nejzbytečnějšíhoSherlocka Holmese. Dokonce i samotné finále jsem víceméně jen dojel na setrvačník a ani mému dojmu příliš nepomohlo, že mě zaujal způsob, jak tvůrci v předposledním díle vymysleli vývoj Wisteriina charakteru. Pro měThe Tale of Outcasttedy nakonec zůstává jen dalšíprůměrnousérií v zimní sezóně, i když se mi docela líbila animace a hudba. 5/10(02.04.2023)