Na lavici obžalovaných justice (1998)

Myslím dost spektakulární záležitost. Některým lidem v tak reálném prostředí soudnictví lezl asi sokolník a bubáci z jeskyně dost na nervy, některým to zase dodalo roušku umělečnosti. Jako katalyzátor svědomí prodejných či jinak lstivých soudců a právníků, to však úlohu splnilo.Seriál byl velmi chladný, opravdu se s ničím příliš nemazal. Žádná bodrá kauza králík, ale obžaloba jako prase celého soudnictví, která poměrně na tvrdo poukázala na nejrůznější spektra nezákoných zákonitostí zákonodárství a musím říci, že to bylo mnohem lepší, než kopa amerických soudních seriálů. Odborné konzultace jsou nejsilnější stránkou filmu, který vlastně ani nemá čistě kladnou roli, protože i Jakub Kašpar byl v podstatě velmi příkrý. Chlad čiší i z totálně nelidských vztahů mezi justičními pracovníký. Není to odpočinkový seríál. 60%(07.01.2008)

Nedoceněný příspěvek České televize k temnějším stránkám polistopadové skutečnosti je právě tak rozporuplný jako ona sama. Snaha - místy i velmi úspěšná - postihnout jak odborná, tak zejména mravní dubióza této části našeho veřejného života sice v některých případech jde k podstatě věci, ale právě tak často sklouzává k neorganickým mystickým vsuvkám, agitačním zkratům, černobílému vidění a planému prvoplánovému ideologizování. Poslední sklon jakoby byl přes kopírák opisován z předlistopadových dotazníků. I tak se ovšem jedná o alespoň náznak snahy oprostit se od překvapivě rychle naduřelých nových frází. Asi nejpravdivější je anatomie justičního mládí: poučeno nakaženou předlistopadovou rutinou starších, vyznačuje se i ono mravním a hodnotovým nihilismem cynismem. Druhým projevem agitačního sklonu jsou některé možná dobře míněné, ale v kontextu veřejného povědomí až neskutečně pohádkově působící judikáty. Existence takových soudců (Monika Křikavová) i judikátů je nezpochybnitelná; co však zůstává nejasným, je jejich skutečná váha v mase desítek a stovek tisíců ročně vynášených pravomocných i nepravomocných judikátů. A tak nabídnuté odpovědi na jeden druh dotazů automaticky indikují další, ještě hůře zodpověditelné otázky.(12.09.2007)

Jiří Křižan, scénárista seriálu, měl s režimem také svou, jak jinak než velice negativní, zkušenost. Děj se odehrává před deseti lety, ke změnám dochází postupně, snaha o realističnost je patrná, slova o agitce zase směšná, jedinou (malililinkatou) výtku bych měl k jazyku dialogů, který mi někdy připomínal "Hostinec u Kamenného stolu." Ale to je opravudu jen drobná vada na kráse...(07.08.2006)

Nevím, ale zdá se mi, že v produkci České televize se dlouhodobě projevují její obecné charakteristické neduhy. Z televizních filmů a velké části inscenací čiší podstata jejich anonymního tvůrce. ČT má velmi nejasný, lépe řečeno nepřirozený, status. Jako nesoukromá organizace se utkává v prostředí soukromé konkurence. Vykazuje bezpočet znaků socialistického/státního podniku, kde nic není nikoho, nikdo nemá přímou adresnou zodpovědnost a tímto motivaci a každý (nebo alespoň ti klíčoví, jejichž produkty přímo vidíme) má své místo jisté Je to velmi nepřirozené a můžeme to často ve výsledné podobě vídat např. v nedělních TV filmech nebo též právě v cyklu Na lavici obžalovaných justice. Tento seriál ne úplně provázaných epizod z prostředí českého soudnictví je dalším maskotem podstaty ČT v řadě. Veřejnoprávní funkce se odráží ve volbě tématu a jaksi zodpovědném a vážném přístupu tvůrců. Ostatní projevy „veřejnoprávnosti“ plní roli negativních rysů seriálu Děj je těžkopádný, schodový až mimózní střih, režie je únosná, vystupují-li pouze opravdu dobří herci (např. Taťána Medvecká), všichni se tváří jako o pohřbu, dialogy jsou strnulé a vypravěčská zkratka snad hodná dvoustránkových povídek. Autoři jsou jednotlivě jistě schopní lidé, ale jejich angažmá v ČT je proměňuje v něco jiného. Domnívám se, že jde o systémový problém této stanice. Odstrašující je zároveň fakt, že jakákoliv zřetelnější organizační reforma je téměř nemožná, vzpomeneme-li si na vánoční hysterii před několika lety.(05.07.2006)

Velmi povedený seriál, vidím ho teď prvně, tak se nechám překvapit dalším vývojem.. Žalostný odraz reality dnešního stavu justice i společnosti.. Pro nás budoucí právníky malá ukázka budoucnosti? Kdyby to dávali tak o půl roku dříve, nemusela jsem chodit na povinné náslechy :-) Někdy to, co ukazují v tomhle seriálu, se ne tak často vidí u soudu..(20.06.2006)