Na cestě S21E15 — Na cestě po Bádensku

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do středověkých uliček Kostnice, kudy kráčel Mistr Jan Hus, do hvozdů Schwarzwaldu, tolik připomínajícího Šumavu, ale také do města Baden-Baden, které ohromí lázněmi i příběhy hráčů z vyhlášeného kasina... Bádensko tvoří polovinu Spolkové země Bádensko-Württembersko. Jde o pořádný kus Německa – třetí největší Spolkovou zemi – a proto jsme ji rozetnuli dle historických hranic, aby přednost dostalo Bádensko. Jak Bádensko přiblížit? Třeba takto: „Kdo miluje českou Šumavu, musí se v Bádensku cítit jako doma.“ Vždyť významnou část pokrývají zaoblené kopce, jejichž úpatí zdobí zemědělské usedlosti, stráně voní kvítím, a kam oko dohlédne, pohladí Schwarzwald, tedy známý Černý les. Obrovská lesní plocha vyplňující jihozápadní příhraničí Německa s Francií. Jen nejpřísněji chráněná oblast zabírá plochu přibližně deset tisíc hektarů. Jde o nejstarší přírodní chráněné území v Německu. I zdejší kuchyně není pro Čechy neznámá. Je totiž hodně kalorická a pivkem „podlitá“. Vyhlášený je schwarzwaldský pršut a sladkou specialitou je višňový schwarzwaldský dort. Paní Ramona při jeho přípravě spotřebuje litr (!) smetany a navíc kakaový korpus je řádně prolitý „kirschem“, což je místní třešňovice. Vpravdě dort výhradně pro dospělé. Při natáčení jsme nemohli vynechat výrobu „schwarzwaldek“, protože svého času patřívaly zdejší kukačky k rodinnému stříbru i u nás. Jistě, kukajícím hodinám už dávno odkukalo, ale bádenská takzvaná hodinářská cesta, s mnoha živými dílnami, nás vrátila do doby, kdy domácnosti vonívaly dřevem. Město Baden-Baden dává zapomenout na tradiční venkov, ale linku noblesy starých časů neztratíme, protože Baden-Baden je centrem lázeňství. Už Římané tady relaxovali v solných termálních pramenech a dnešní Karakalské lázně (neplést s těmi v Římě) patří ke špičce v lázeňství. Posledních dvě stě let sem jezdívali šlechtici a šlechtičny…a renomovaní spisovatelé…a populární herci…, aby podléhali hazardu. A že jich bylo! Natáčení v Kurhausu, tedy budově proslulého kasina, bylo takovým majstrštykem. Opravdu se nestává často, aby majitel kasina pustil kameru k hracímu stolu, a už vůbec se nestává často, aby veřejnoprávní medium podalo z takových míst obrazovou zprávu.