My, občané Protektorátu (2024)

Rozhodně mimořádný dokument, velmi intimní a křehký. Místy člověka donutí k slzám. Souhlasím s tím, že by asi bylo dobré víc spojovat výpovědi s konkrétními lidmi a jejich osudy. Spojení textu a obrazového doprovodu mimo to někdy trochu skřípe, což je jistě dáno tím, že těch amatérských filmů zase není tolik. Když je v textu řeč například o pálence a v záběru se evidentně mihne červené víno, vypadá to trochu zvláštně. To jsou ale jen drobnosti... Celkový dojem: 85%

Běžný život v Protektorátu.1)  Dojemný emociálně působivý výběr příspěvků různých osob včetně přisluhovačů režimu dobře ilustruje tehdejší smýšlení obyvatelstva. Ke komplexnějšímu pohledu mi chyběli čistí prospěcháři a představitelé ustrašeného malého českého člověka._____
2)  28letému scenáristovi, střihači a režisérovi Ondřeji Veverkovi se podařil pěkný kousek. Teď jen nezpychnout a nezakrnět!

Trochu jsem pochyboval, zda nám ještě může někdo o této době vyprávět něco nového. Omyl, může. Dostal jsem magický dokument o lidech, kteří žili, jejich všedním dni, radostech a  strastech. Děti, které v záběrech běhají na ulicích, jsou dnes už většinou mrtví. Působilo to na mne jako zjevení, stát se na chvíli součástí života někoho jiného, kdo tu byl před námi. Čtení z deníků tomu dodalo punc autenticity. Fakt mě to zasáhlo. Skvělý počin.

Výborný, svojím poňatím originálny dokument. Spájaním spomienok ľudí z denníkov s reálnou situáciou sa človek vžije do doby a snaží sa chápať, čo ľudia vtedy prežívali a ako celú tú vojnu a politickú situáciu vnímali. Veľmi dobrá atmosféra podkreslená dobovými videami, ktoré ale nemusia vždy presne korešpondovať s tým, čo je práve z denníkov vypovedané - to je asi jediná maličká chyba, ale akceptovateľná A človek je až prekvapený, koľko bolo aj v tej dobe kolaboranstva, koľko bolo udavačstva, koľko ľudí by za jednu sliepku navyše uctievali aj troch Hitlerov naraz, hlavne že sa mám dobre, že sa najem, čo ma po nejakých hodnotách. Téza, ktorá platí nadčasovo a všeobecne, menia sa len tváre, vlajky, ideológie, ale veľkú časť národa vždy ovláda nejaká obsesia z toho, že musím niekoho alebo niečo slepo nasledovať. Aj preto znova treba zopakovať výrok z prvého dielu:"Majú niektorí ľudia vôbec svedomie? Pre svoju ctižiadostivosť ženú národ do vojny."

Jsou to rozhodně tři zajímavé díly, které poukazují na tehdejší život v okupovaném Československu zcela jinak než většina profesionálních filmařů. Faktem je, že postupně se od soukromých záznamů stejně přejde hlavně k zaznamenání společenských jevů. Podle mě jsou ale unikátnější a zajímavější mluvené korespondence a záznamy. Ty zachycují skutečné a velmi různorodé myšlenky a pohledy na situace či události neblaze spjatými s válkou a okupací.