Léto, kdy umřel Hikaru (2025)

Tohle je možná trochu jiný seroš a to je tak strašně dobře. Ať už se bavíme o tom, co se snaží příběh říct v té druhé vrstvě nebo o tom, jak se tady pracuje s vizuální stránkou v kombinaci s hudbou. Protože tohle vás buď chytne od prvního dílu nebo ... no, prostě ne. A pokud ne, tak je uvnitř vás nejspíš něco rozbitý. Nic ve zlým, ale fakt je. Nebo jste vevnitř už prostě mrtvý, protože napojit se tady je prostě strašně snadný. Stane se to a ani nevíte jak, prostě to je. Jenom spíš jde o to, jestli se na to budete koukat jenom tak, jak to dostanete nebo v tom vidíte i tu metaforu. U mě jde o to, že jsem poměrně brzo za sebou viděla další dvě věci (tu třetí nedokoukanou nepočítám), kde se řešilo dost podobný téma, byť pokaždý jinak zpracovaný v úplně stejných lokacích. Tím nechci říct, že ona betonová džungle nemá taky svoje démony. Vždyť proto máme pořád na co koukat. Protože vy celou dobu tak nějak tušíte, že jde o tu jednu jedinou věc. A že to tam celou dobu směřuje, ale i tak během závěrečného vyslovení nahlas ... ono to všechno působí jinak, mnohem víc prostě. Všechno, co si myslíte a řešíte v sobě vždycky podobní trochu jinak, než když je to vyslovený nahlas. Vina, obětování se pro druhého, lidství. A je tedy dost nepřekvapivý, že zatím stále nejlepší seriál, který jsem letos viděla pracuje s úplně stejnými prvky. Jsou věci, které fungují vždycky. A jsou věci, které fungují jenom s správným přístupnem; přístupem, který nezabije jejich potenciál. A já se tak moc těším na pokračování, přestože jsem původně myslela, že všechno stihnou tady. Ale nakonec jsem moc ráda, že se to nestihlo. Alespoň bude dost času na četbu mezitím 🤭 Ale abych to tady teď nějak uzavřela. Já dostala přesně to, co jsem čekala a jako bonus ještě trochu navíc, a jsem za to strašně vděčná. A nevím jak to přijde jiným, mě to takhle stačí 🫶 když dokoukáte něco právě s tímhle pocitem, tak víte, že pro vás to bylo něco jinýho. A to strašně hřeje u srdíčka ☺️(04.11.2025)

Svým způsobem mě tahle série docela překvapila, protože jsem od ní čekal něco úplně jiného, než jsem nakonec dostal. Ačkoliv byla prezentována jako horor, reálně se o horor ani zdaleka nejedná. Najdeme tu možná jednu nebo dvě sekvence, které by se do tohoto žánru daly zařadit, ale celkově je to spíš mysteriózní drama s prvky nadpřirozena. Místo lekaček a temnoty tu tedy sledujeme vztah dvou chlapců, kteří se snaží začlenit novéhoHikaruado společnosti a zároveň odhalit záhadu své vesnice. V jádru jde o příběh o přijetí, lidskosti a hledání identity. Série se nebojí dotýkat hlubších psychologických témat a ukazuje, jak se určité lidské základy mohou bortit i znovu stavět. Z technického hlediska pak musím pochválit zvuk i kresbu. Přesto zhruba po páté epizodě začne tempo trochu ztrácet dech. Série se až příliš úzce soustředí na ústřední dvojici a vedlejším postavám nevěnuje téměř žádný prostor. Přitom napříkladKurebayashiaTanakapůsobí jako postavy, které by mohly mít pro děj zásadní význam. Místo hlubšího rozvinutí se však objevují jen tehdy, když je potřeba vyřešit určitou situaci nebo posunout děj dál, a hned poté zase mizí. Co se týče hlavní dvojice,Yoshikimi zpočátku příliš neseděl, ale v závěrečné epizodě se mu podařilo si to u mě vyžehlit. Hikaru naopak bavil po celou dobu a jeho přítomnost byla pro mě tím hlavním tahounem celé série.(01.11.2025)

Na této sérii je víc věcí, co jsem ocenil. Úhlavním tématem je pouto mezi hlavními hrdiny - uzavřeným, až nihilistickým Yoshikim, a naopak otevřeným a veselým „Hikaruem“. Netřeba zastírat, že Hikaru opravdu není Hikaru, ale cosi zpočátku skutečně nebezpečného, co nicméně brzdí vzpomínky původního nositele těla a byť se dopouští hříchů, jež pro něj hříchy nejsou (jelikož nechápe skutečnou podstatu morálky a lidských emocí), má vysoký potenciál koexistovat spolu s ostatními. A jelikož Yoshiki na všechno přijde jako první, rozehrává se tu ohromné drama na poli rozpolcenosti a vůle přijetí monstra, které jen vizuálně připomíná bývalého blízkého kamaráda, ale stále tu je, ochotno zastat svou původní roli. Řekl bych, že to, co mají hrdinové mezi sebou, je nicméněnad rámec přátelství, čímž nemyslím vyloženě romanci, jako spíš hluboké duševní propojení. Byť ze strany Yoshikiho tam zkrátka něco víc bývávalo a BL podstata se tak neskrývá jen pod humorným fanservisem (což zde není nutně špatně, zajímavě to vše okořeňuje). Zbývá akorát otázka, co zvítězí - rozum, nebo cit?Atmosféra je výtečná, má sem tam skutečně nepříjemné, až děsivé momenty, o něž se stará nejen labilní rádoby-Hikaru, ale i spousta nadpřirozených entit, jež z určitých důvodů začínají na vesnicích řádit a ohrožovat především vnímající jedince. To je mimochodem velice realistický prvek, kdy právě média a jiní lidé schopní vnímat nadpřirozeno se snadno stanou přímým terčem. Děj tak obohacují právě postavy, které nejen, že vidí nebo slyší, ale jsou schopny zaznamenané entity dočasně eliminovat a poslat je tam, odkud přišly. A byť tu není přímý záporák, nebo spíš postava, která by konala přímé zlo, třeba zrovna tajemný vyšetřovatel z blíže nespecifikované společnosti může do budoucna s věcmi hodně zamíchat. Také mě překvapilo, s jakrealistickými poměryna takové vesnici/maloměstě seriál přišel. Pěkně vykreslil, jak každý ví o každém vše a šíří se různé pomluvy (pro člověka z města je téměř až nepředstavitelné v něčem takovém normálně žít). Nemluvě o tajemných rituálech, prokletích celých rodů, svatyních a dalších záležitostech, které jsou typické pro podobně odtržené komunity napříč celým světem. Animace si po většinu času zachovávala osobitou estetiku, místy připomínající doby VHS kazet, ačkoliv se jinak děj odehrává v roce 2020. Musím vyzdvihnoutfantastickou práci s kamerou a perspektivou, kdy tu máme třeba četné záběry z první osoby skrz ofinu, nebo v jednu chvíli pohled uřízlé hlavy letící vzduchem. Takových a jiných kreativních hrátek je tu hromada a dělá to z už tak líbivé podívané unikátní zážitek. Ladné animace a cit pro detail, jako kapky deště sjíždějící po okně, nicméně střídaly třeba vyloženě trhané záběry, nebo v několika málo případech laciné 3D modely konkrétně v záběrech na vícero náhodných studentů. Naštěstí se to nedělo tak často, aby to bylo předmětem věcné kritiky. Seriál vypadal zkrátka hezky, občas vyloženě krásně ve spojení s různými panoramaty, vše doplnily místy působivé hudební sekvence, nebo především stylový ending, který propojoval skutečné záběry s 2D animací, aniž by to působilo jako pěst na oko. A ještě jsem si všiml jedné zajímavosti - první díl má cca 16 minut stopáže, což přísedí typickému kratšímu formátu, v němž se někdy nesou celé série. Ovšem tato stopáž sepostupně zvyšujepo cca 4 minutách, až se ustálí na standardních 24, kde vydrží už do konce. A já možná vím proč, byť je to jen má vlastní domněnka - asi se zkrátka díly přizpůsobovaly jednotlivým kapitolám původní mangy bez toho, aniž by je natahovaly, nebo utínaly třeba uprostřed. Dosud jsem neviděl seriál, který by to řešil právě takto, nebo si spíš dovolil za cenu nekonzistence pokrýt originální materiál tak, aby nevznikaly nepříjemné kompromisy. Abych to shrnul,první série mě velmi mile překvapila, místy jsem nestačil žasnout, jak dobře své téma pojala a jak vše dohromady fungovalo takřka bez zádrhele.7. epizodaje podle mě pomyslným vrcholem, na nějž bohužel zbytek už nedosáhl a začal se spíš točit v kruhu. Jsem zvědavý, kam se ubere pokračování, protože se přes všechny možné odpovědi a varianty stále nic nevyřešilo.(31.10.2025)(méně)(více)

Příběhově zajímavé, ale za mě se to hrozně táhne a jak se říká "neutíká to". Ne vždy je to samozřejmě špatně, postavy se pěkně rozvíjejí a rozplétáme tajemství místního městečka. Postavy jsou zajímavé a audiovizuální stránka je úžasná. Myslím si, že by mě Hikaru mnohem více zaujal, kdyby se jednalo o film. Celou dobu jsem si říkal, že by to tak pravděpodobně fungovalo mnohem lépe. O to víc jsem byl překvapen, že se chystá druhá série. Na tu jsem zvědavý a možná můj názor změní.(12.10.2025)

Nejsem úplně milovník hororů, avšak tenhle znepokojivý mysteriózní a psychologický námět mě zaujal, takže jsem anime měl v pořadí a chtěl jsem ho vidět. Jsem za to rád, protože mě ty chytilo od prvního dílu. Mystično mě bavilo a bylo zábavné pomalu rozplétat zákoutí tohoto příběhu. Když píšu pomalu, tak ano, příběh se vleče, ale jak krásně. Já holt mám úchylku na to slice of life. Dokonce mě hodně bavil i ten zvláštní vztahHikaruaYoshiki, plus i spousta dalších postav kolem bylo zajimavých, napříkladReiaAsaka(snad dostanou víc prostoru v druhé sérii) . U hororých scén  mě mrazilo asi stejně jakoJeoffreye, ale bylo to super. Audiovizálně nelze nic vytknout, na pohled to bylo krásné a tak dobrou hudbu jsem už dlouho neslyšel. Ono si toho možná nevšimnete, ale spousta písniček vytvářela v daných scénách nádherný podkres (soundtrack si určitě samostatně pustim - především tuhlepísničku).(10.10.2025)