Kačó ódži: Hard Rock Save the Space (1999)

(Komentář obsahuje mírnéSPOILERY, které dle mého zážitek ze sledování nijak významně nenaruší.) Ódži Tanaka je typický japonský úředník: Budí se, když jeho žena Jošiko a syn Gen ještě hluboce spí, provede ustálený režim ranního vstávání, cestou na autobusovou zastávku vynese odpadky a poté nastoupí do dopravního prostředku, který jej doveze k firmě – Počkat! Co mezi odpadky dělala ta elektrická kytara?! Gabriel Tanaka býval jedním z členů proslulé rockové kapely Black Heaven. Při pohledu na něj fanynky upadaly do mdlob a Jimi Hendrix závistí překusoval struny. Právě tento pozapomenutý úsek své minulosti bude muset Ódži oprášit, jelikož jen jeho zvuk může zvrátit průběh zuřící mimozemské vesmírné války, jejíž existence zůstává Zemi po celou dobu utajena. Válka je jedna, spíše symbolická (viz níže) rovina příběhu, proto se mnoho konkrétních údajů nedozvíme. Druhá vrstva se týká působení hudby na příjemce (zde na průběh boje), kdy nahrávka není totéž co živé vystoupení, vliv má naladění hudebníka, jeden člen se nevyrovná celé kapele, členové kapely by měli osobnostně souznít (byť krátké alternativní obsazení bylo hudebně velice zajímavé) a záleží i na vnímajícím, tedy na obecenstvu. Třetím a nejpovedenějším tématem je pak vztah Ódžiho a Jošiko, v němž je ústředním motivem střet manželky a manžela na poli znovuobjeveného koníčku. To, co Jošiko na Ódžimi dříve nejvíce obdivovala, se jí nyní nejvíce protiví a nejraději by všechny ty nástroje a přístroje vyházela. Měl by se přeci starat o rodinu, a ne si hrát a vracet se domů pozdě v noci! Ódži chce naopak alespoň na chvíli uniknout každodennímu stereotypu a nabrat chuť do života. Navíc je jeho konání velice důležité, neboť je klíčovým závažím na vahách války a zachraňuje svět! (Celý vesmírný konflikt vnímám jako symbol něčeho subjektivně závažného, co však okolí vidí jako nepříliš podstatné.) V rozdělování viny na neshodách partnerů je seriál spravedlivý, naneštěstí nelze totéž říci o postoji k rozumu a citu. Proti vlivu citového rozpoložení umělce na jeho výkon nic nenamítám, jinde však tvůrci líčí cit jako hodnotnější ze zmíněné dvojice. Je to patrné na vrchní mimozemské vědkyni: Dokud se řídí převážně rozumem, jak je to její rase vlastní, jde o vypočítavou mrchu. Až ve chvíli, kdy se dovede vcítit do lidských pocitů, stává se pozitivní postavou. Již je ovšem zamlčeno, že rozum může mít kupříkladu podobu důvtipu a cit formu předsudků. Jelikož tento postoj hraje v seriálu okrajovou roli, srážím zaň jen bod.7/10(12.06.2012)