Julius Caesar: Jak se rodí diktátor (2023)

Kým sa miniséria striktne venuje histórii a jej udalostiam, tak je dobrá. Avšak keď už ide hodnotiť povahové črty ľudí a dokonca ide Caesara postaviť ako memento, ktorého sa máme my tu po vyše 2000 rokoch obávať, tak začína byťsmiešny. Už názov mi akosi nesedel. Je umelo zadaný na našu dobu, aby znel ako niečo negatívne, lenže "diktátor" bola v časoch Ríma výnimočná republikánska funkcia - čo je síce v poslednej časti vysvetlené a aj to, že Caesar si to diktátorstvo predlžil až do konca života - avšak ten názov má jasne vyvolať negatívny postoj. Na jednej strane v dokumente nadávajú na Caesara, že aký tyran to bol, na strane druhej tí istí ľudia hovoria, že hej, bol to aj vynikajúci reformátor, vyriešil krízu, zlepšil bežný život, skrášlil Rím... Tak ja neviem, to mám považovať za zlé? Vo vetách tzv. odborníkov sa objavujú také frázy, ktoré Caesara síce označujú za demagóga, ale sami znejúdemagogicky. Jeden anglickývyžitý hysteriktu tvrdí"Bol nemravný, bezbožný a potenciálny tyran. Škandalózny vo všetkých smeroch."No, to je možno aj pravda, ale v čom boli tí druhí republikánski hodnostári a senátori iní? Veď celý Rím bol plný nemravnosti a tyranie a mimochodom, mladý pán so vzhľadom šesťdesiatnika zabudol snáď na otroctvo? Následne smiešnykrivozubpokračuje:"Caesar je dôkazom toho, ako jeden populista môže zničiť celý štát."Ja len rozmýšľam, ako ten štát Caesar zničil, keď vďaka nemu Rímska ríša zdvojnásobila svoju rozlohu a zmnohonásobila nehanobené bohatstvo. Ďalšífish-and-chips žrútpokračuje:"Je to varovanie pre každý politický systém, ktorý si cení stability, spravodlivosti a slobody."Tak tu mi už začalo trhať dekel. Caesar ako jeden z mála vo funkcii prétora bol proti popravám, ale tu nejde o neho. Za republiky bolo v Ríme do 2 miliónov otrokov, tak o akej slobode a spravodlivosti tu akýsi incesťák trepe? Kabaret ale nemá konca a tak akási študovaná žena,dovoz z kolónií, vyhrkne:"O demokraciu sa musí neustále bojovať. Ak ju začneme brať ako samozrejmosť, objaví sa ďalší Caesar."Takže otrokárska oligarchia bola podľa BBC odborníkovDEMOKRACIA. A Caesar priviedol štát do takého úpadku, že dodnes jeho meno zdobí najslávnejší panovnícky titul, kto vie prečo. A toto dávajú v televízii, história preonačená dnešnými očami a úplné karikutarizovanie významných osobností, ktoré samozrejme neboli dokonalé, ale na ich činy a význam treba pozerať v kontexte doby. Keď ale tvoríme dokumenty tak, aby sme strašili ľudí súčasnosti, potom strácajú na hodnote a v skutočnosti ľudí ničomu z dejín nepriučia. Pretože priemerný študent si z tohto projektu vytiahne, že Rímska republika bola super demokratickým zriadením, ktorý by sme si mali brať za vzor a Caesar ju bezostyšne zničil. V skutočnosti ju ale zničili tí, ktorí ho zavraždili.

Stačilo mi pár minut a dávám hodnocení odpad. Neskutečné žvásty a výmysly. Populistický a bulvární způsob výkladu historie, přičemž ta historická část je jen podružná. Pokřivený, prolhaný neoliberální pohled na starověkou historii. Hnus.

Julek měl sociální inteligenci.

strasny dokument..caesar vyobrazeny len ako dobyvatel..vobec nie jeho trapenia a potreba emigracie do grecka k vojsku...cista demagogia hodna hitlerovej

Musím říct, že po zhlédnutí tohoto pseudodokumentu jsem byl naprosto v šoku. Nikdy bych nevěřil, že by se někdy někdo dokázal odvážit takovýmto naprosto skandálním a neslýchaným způsobem překrucovat historii. Opravdu jsem nucen konstatovat, že něco tak manipulativního, zavádějícího a v podstatě otevřeně lživého jsem snad ještě neviděl. Statečný, čestný, pokrokový a nadmíru schopný politik a vojevůdce Gaius Julius Caesar je zde prezentován jako nějaký tyran a zločinec. Pokřivená, zkažená, prohnilá a upadající Římská republika je tu vyobrazena jako nějaká liberální demokracie moderního typu a zkorumpovaný a hanebný senát jako jakýsi sbor vysoce morálních a ctnostných mužů. Ti lidé, co tady mluví a které si netroufám nazvat historiky, tady pořád dokola opakují, že Caesar byl špatný, protože zapříčinil pád demokracie a nástup diktatury. Římská republika byla podle nich skvěle fungujícím a prosperujícím právním státem, kde se důsledně dbalo na občanská práva a svobody a Caesar to celé zničil a nastolil hrozivou tyranii. Nikde se tu však nevyskytuje ani jediná zmínka o tom, že v Římské republice čile vzkvétalo otrokářství, že ženy neměly prakticky žádná práva a že bylo možné kohokoliv bez soudu uvěznit, mučit a klidně i zabít a to i přesto, že se třeba vůbec ničeho zlého nedopustil. Taky se tu jaksi pozapomnělo zmínit rozdělení společnosti na patricie a plebeje a to, že tyto dvě skupiny obyvatel neměly ani zdaleka stejná práva. Ještě tu pak mohli uvést i nějakou informaci o tom, kdo všechno v rámci té skvělé římské demokracie vlastně mohl hlasovat a jakým způsobem se zvolení senátoři zodpovídali svým voličům. Oni se totiž nezodpovídali vůbec nikomu. Také je určitě potřeba zmínit jejich naprosto nemravný a zhýralý způsob života. Římští senátoři si libovali zejména v braní úplatků, hazardu, pelešení se s prostitutkami, popíjení a dělání si čehokoliv, co se jim jen zachtělo. Není tedy vůbec divu, že s takovýmto vedením se římská republika ocitla ve druhém století před naším letopočtem v hluboké krizi, která se intenzivně řešila už dávno předtím, než se Caesar vůbec narodil. Nejvíc mi ale vadí asi to, že ti kašpaři, kteří se tu vydávají za renomované historiky, prezentují římský senát jako jakousi poslední baštu skutečné svobody a demokracie. Opak byl přitom pravdou. Poměrně krátce před Caesarem tu totiž už jeden diktátor byl a to Sulla. Byl to právě tento tyran, který výrazně posílil pravomoci senátu na úkor skutečně demokratických institucí, jako byl například tribun lidu. Myslím, že při zvážení všech těchto skutečností, které ovšem byly v dokumenty záměrně zamlčeny, už ten skvělý a dokonalý obraz úžasné demokratické republiky začíná dostávat jisté trhliny. V dokumentu se pak dále říká, že Caesar byl nemravný, bezbožný a navíc potenciální tyran. Nemravný? Podle jakých morálních kritérií? Těch dnešních? Podle morálky starého Říma byl Caesar nanejvýš ctnostný a šlechetný. V protikladu právě k senátu, který byl naopak semeništěm zkaženosti a zvrhlosti. Že byl Caesar bezbožný? Tak právě kvůli tomuto výroku mám silné pochybnosti, jestli jsme v tomto dokumentu měli skutečně čest s pravými historiky či jen s nějakými šarlatány. Žádný skutečný historik vám totiž neřekne takovou blbost, že člověk žijící dávno před vznikem křesťanské víry byl bezbožný. V jakém přesně smyslu byl Caesar bezbožný? Že se třeba neřídil příkladem velkého smilníka a pojídače dětí Jupitera či krvelačného a bezcitného Marta? Víte, římští bohové nebyli zrovna příkladem morálky, takže mluvit tady o nějaké zbožnosti je úplně mimo mísu. A že to byl potenciální tyran? I váš učitel fyziky může být potenciál tyran. I vaše tchýně může být potenciální tyran. Co je tohle sakra za stupidní argument? Caesarovi je tady pak dále vyčítáno jeho spojenectví s Markem Liciniem Crassem a Pompeiem Magnem, se kterými později vytvořil triumvirát. Crassus je v tomto dokumentu prezentován v podstatě jako jakýsi dobový mafiánský boss, jenž se živil lichvou a různými jinými zavrženíhodnými činnostmi. Dobrá, neříkám, že skutečný Crassus byl nějakým vzorem morálky a uznávám, že jeho zlotřilé ztvárnění ve filmu Spartakus, kde ho hrál Laurence Olivier nebylo příliš daleko od pravdy. Ovšem ve své době měl Crassus pověst veleváženého občana a mezi lidmi i senátory se těšil velké úctě. Jak jinak by se také mohl stát jedním ze tří nejmocnějších mužů v Římě, že ano? Na chudáka hrdinného Pompeia tady lidé z tohoto dokumentu naštěstí nic kompromitujícího vytáhnout nedokázali, tak přinejmenším alespoň zůstali u vytváření představy, že to byl někdo špatný. Dokument pak dále zapomíná zmínit všechny Caesarovy úspěchy v Galii, to, jak se vypořádal s piráty nebo to, jak ho všichni jeho vojáci milovali a bezmezně obdivovali. Totéž pak samozřejmě platilo i o celém římském lidu. V dokumentu o tom však není ani jediná zmínka. Co naopak zmíněno je, je Caesarova snaha o vyjednání milosti pro vzbouřené politiky. Ty chtěl onen skvělý a mravní senát bez jakéhokoliv soudu nemilosrdně popravit a to i přesto, že to bylo zcela v rozporu s římským zákonem. Caesar chtěl literu zákona dodržet a zachránit těmto mužům život. Zdejší odborníci to však kupodivu prezentují jako něco zlého. Ti samí lidé pak také jaksi opomíjejí skutečnost, že Caesar byl přece diktátorem demokraticky zvolen. Jeho cesta k moci byla naprosto legální a z hlediska platných zákonů jí nebylo možno cokoliv vytknout. Diktátor byla totiž ve starém Římě vážená a respektovaná funkce, která neměla nic společného s dnešním negativním významem. Nutno zmínit také to, že Caesarův největší odpůrce, senátor Cato je tu představen jako ten nejpříkladnější a nejvzornější hrdina, jakého kdy Řím měl. To, že se jednalo o ultrakonzervativce snažícího se za každou cenu udržet staré pořádky zavedené Sullou, je opět jaksi vynecháno. Nejlepší je ale vykreslení zrádce Bruta ve třetí části. Brutus je zde totiž popsán jako veskrze čestný a statečný muž, jenž chtěl s nasazením vlastního života zachránit svobodu a demokracii. Ano, zachráníme svobodu tím, že brutálně zavraždíme člověka, jenž byl do své funkce legitimně zvolen a za jehož vlády se římskému lidu žilo nejlépe v historii. Jak demokratické. Podle logiky dokumentu byl totiž přechod od nefunkční a rozpadající se republiky k úspěšnému a prosperujícímu císařství zcela chybný krok. Zajímavé. Možná právě proto jsou Caesar a jeho nástupce Augustus v současné Itálii tak uctíváni a obdivováni. Možná, že to za jejich vlády nakonec přece jen nebylo až tak špatné, co říkáte? V závěru své recenze bych pak chtěl především varovat před podobně neslýchaným překrucováním historie a snahou za každou cenu uměle napasovat určité dávné události na současné dění. Ne, Caesar opravdu nebyl žádný Trump, ani Hitler a dokonce ani Napoleon. Byl to velký státník, za jehož vlády doznala Římská říše zcela nevídaného rozmachu a rozkvětu. Jakákoliv snaha tvrdit, že to bylo nějak jinak, je proto zcela pomýlená a nesmyslná.(01.03.2025)(méně)(více)