Jam (2000)

Vypadá to jako postmoderní montypythonovské pásmo skečů, na kterém s Brity spolupracoval ještě Dupieux - kdyby tehdy už samozřejmě točil filmy. Takže když už do toho jděte, asi byste měli očekávat, že vás čeká televizní adaptace rozhlasové show, jejíž gagy často nejvíc vyzní právě v rozhlasu, takže obrazová forma poutá tím, jak moc experimentálně působí. Chvíli vám tvůrci zobrazují skeč normálně, jindy zpomaleně, jindy trhaně v určitých úsecích, jindy jako dokumentární záznam konání určité osoby a jindy se ten obraz seká jak náročná hra na nevykonném notebooku. A do toho se ještě formát neustále střídá mezi klasickým 4:3 a širokoúhlým, přičemž vše pořád zůstává hlavně 4:3. Humorem je to často hodně temně absurdní, s polaritou od geniálních absurdních gagů po osvědčené klasiky až k poněkud prvoplánovým fekálním/sexuálním/násilným gagům - které jsou ale někdy funkční a povýšené tím, jak jsou až hororově laděné a do toho hraje často strašně vážná hudba, takže ta kombinace z toho udělá víc než by jinak byl. Celkově to je dost radikální a nezvyklý projekt, který podobně jakoNathan Barleybyl odsouzen k určitému zapomenutí a popravdě se ani nedivím, že se Jam druhé série nikdy nedočkal, protože je na to až moc specifický a nedá se jednoznačně doporučit. Může vás to totiž dost jednoduše štvát, znechutit nebo přijít trapné či otravné, opravdu dost záleží. Mě sedlo jak co a některé gagy mi spíš než vyloženě vtipné přišly spíš zajímavé svojí nápaditostí (minimálně ta nemoc nekonečného vyvrcholení by byla materiál klidně na dvouhodinový film), ale navzdory tomu, že mi jako nejslabší díly přišel první a poslední, mi už teď začíná chybět ta šílená znělka, takže za sebe hodnotím víc pozitivně než jsem původně čekal. Na takovou Lucy Lawless nebo pohřeb v nejšťastnější části života opravdu jen tak nezapomenu :D A popravdě mi přijde, že jestli někoho Morris opravdu nesnáší, tak jsou to doktoři a hned potom malé děti, protože tyhle dvě skupiny se v těch drsných fórech objevují nejčastěji. 4*

Hodně nekorektní humor , a je nad slunce jasné , že to co prošlo tvůrcům před čtvrtstoletím úplně v pohodě , by asi bylo dneska složitější dostat na obrazovku. Namátkou , když si mám vzpomenout na scénku, která by byla taková vzorová pro tenhle mastrštyk , tak třeba ta u psychologa s dětským pomočováním.

Nechápu proč se tu píše, že je to komedie. Skoro to pak divákovi připadá, že se bude smát. No a potom zjistí do čeho jde - seriálu tak šíleného, že vyměnil postsynchrony za presynchrony a scénář za surealistické geniální blábolení paranoidního schizofrenika. Paranoiu cítíme v celém pořadu - klasika z nejhorších nočních můr: vy jediný jste normální, zatímco ostatní jsou šílení a nutí vás do strašných situacích. V pohledu Monty Pythonů by to bylo bláznivně vtipné - zde s různými zpomaleními, filtry a naprostou "běžností" toho všeho je to o dost mrazivější. Časté je i využívání televizních glitchů a změna framerateu na zmatení diváka. V noci bych ten seriál nerad potkal. Jen první epizoda obsahuje skvělé skeče jako "Kmotře potřebuji vystřídat", "Muž, který si vzal sám sebe za ženu, aby nebyl sám" a "Člověk, který spáchal sebevraždu skočením z malé výšky 40x než aby skočil 1x z výšky velké." Skeč show, co není pro úzké povahy.

„Je pro mě těžké začít s lidmi rozhovor. Jen si představuju, že je budu nudit. No ale nemůžu nudit někoho, kdo potřebuje mou pomoc. Tak jsem začala vytvářet situace, kdy mě lidé potřebují…“ Po Ajťácích a Brass Eye (spolupráce Morrise a Linehana) u mě byla jistá očekávání, ale sekl jsem se. Jam je dost hraniční (což naznačí už úvody epizod) a záleží na nátuře diváka, kolik toho (ještě) snese. Jeho humor je černočerný, absurdní, morbidní, cynický a zvrácený. Obraz, zvuk a hudba se zas dají místy označit až za halucinogenní. Jam tak jistě NENÍ pro všechny (a pokud se u něj povětšinou smějete jako já, jste nejspíš na nejlepší cestě do pekla…). I když ani mně nepřišlo vtipné úplně vše, ačkoli za slabší považuju paradoxně některé z těch méně „zvrhlých“ scének. Objektivně má tenhle počin tak na 4*, ale za originalitu a průkopnickost (díky nimž vypadá většina komediálních seriálů vedle Jamu „přizdisráčsky“) to bude plná palba. „Je mi to líto, tohle se mi neříká snadno, ale váš stav je velmi vážný.“ - „Cože?“ - „Vy si to teď neuvědomujete, ale jste v kómatu.“

Pozriete celého tohto seriálu považujem za svoj najväčší úspech v oblasti sebatrýznenia. Dokonale zahraná, šialene natočená smršť toho najtmavšieho čierneho humoru (retardované sestry ako biele mäso, rakvy na potrat, naozaj všetko), ktorý skutočne neodporúčam pozerať naraz. Morris má očividne nejaký problém (drogy to nebudú) a tento seriál mi to len a len potvrdil. Zrejme aj tí najväčší zástancovia najtvrdšieho humoru budú mať s prezentáciou týchto skečov problém, ale je to rarita, o tom niet pochýb.