Já, Kajínek (2017)

Kajínek je zloděj recidivista a odsouzený vrah, který dostal milost, takže o jeho charakteru se dá jistě dost pochybovat, ale tady hodnotíme dokument. Ten je evidentně dělaný narychlo, aby vyšel ještě ve společenském hypu krátce pro Kajínkově propuštění. Technická i obsahová stránka má k dokonalosti daleko, ale Kajínek si přítomnost kamer užívá a především epizoda, kde postupně vyhlásí všechny vrahy, které potkal během pobytu za katrem, je velká jízda. Vrcholem je samozřejmě rekonstrukce střelby v borských serpentinách, která patří mezi největší záhady české kriminalistiky.

Rozšíření obecně známých informací. Podle mne se potvrzuje linka, že za dvojnásobnou vraždou rozhodně stojí (i) plzeňská Policie, resp. někteří tehdejší policajti. Kajínek není žádný svatoušek, zloděj je to určitě, ale ty vraždy asi neudělal. Za zlodějnu už si trest odseděl. Nejvtipnější na celé sérii je, že hlavním psychologem rozebírajícím Kajínka je Cimický. To je fakt úsměvné.

Musím priznať, že pan Kajínek ma doteraz nezaujímal, aj keď som jeho meno už stokrát počul a aj keď je z neho veľká celebrita. Z tejto šesťdielnej série som (úplnou nechcenou náhodou) videl zatiaľ iba jeden diel -Vězenía s čistým svedomím dávam štyri hviezdy z jednoduchého dôvodu: Jiří Kajínek je výborný rozprávač. Neviem či sa na takého rozprávača vypracoval v base, alebo bol takým vždy a bez ohľadu na to, či je, alebo nie je vinný a čo robil alebo nerobil v minulosti (táto druhá časť je jediné čo o ňom viem), tento dokument bol celý čas až ukážkovo pútavý. A pri tom si v ňom dokázal pomôcť tento človek takmer sám, bez akýchkoľvek ďalších účinkujúcich.

Videl jsem pet dilu, je to vyborne natocene a jako divak jsem to vyslovene hltal. Ani chvilku se nenudite. Pan Kajinek je, prestoze ma bohatou kriminalni minulost, velky sympatak. Na zaklade vlastniho samostudia pripadu si nemyslim, ze je pachatelem najemnych vrazd, za ktere si odsedel 22 let. V celem pripadu to zatracene hodne smrdi.

Jistá nepsaná právnicko-policejní zásada říká - pokud jsi nečetl spis, nevynášej soudy (týká se pochopitelně právního státu, ne zmanipulovaných politických procesů v totalitních režimech, kde papír snese všechno). Kajíkův trestní spis jsem nečetl, tudíž nesoudím a troufnu si říct, že soudit nemůže ani veřejnost, a to ani ta "odborná kajínkologická". Pravomocný odsuzující rozsudek několika soudů by tak měl být vodítkem, i přes možnost případného justičního omylu. Kde je však nakonec pravda, to ví dnes už pouze a jenom sám Jiří. Prezidentská milost byla za daných okolností asi správné rozhodnutí, ať už to bylo jakkoliv. Sušit ho navěky v kriminále a nechat ten mučednický mýtus mezi lidmi ještě víc bobtnat nemělo další smysl. Pokud vraždy nespáchal, napravila se nějak (pouze minimálně) velká nespravedlnost a justiční přehmat. Bylo-li to naopak, je podle mě odsezených 23 let adekvátních, a to se nechci pouštět do mezi lidmi oblíbeného srovnávání případů jiných vražd a výší jednotlivých trestů, které za ně pachatelé vyfasovali. A teď samotný dokument - z Kajínka, který byl v době, kdy seděl, mnohými vnímán jako jakýsi Jean Valjean, se po propuštění stává Kajínek, pochybná celebrita "dolních deseti milionů". Pochybná kvůli tomu, jakým stylem se tento člověk nyní prezentuje a jak je kvůli tomu ještě určitou částí veřejnosti obdivován. Ano, není to úplně černobílé, připouštím, že když jsem například poslouchal technické detaily jeho útěku z Mírova, cosi jako obdiv jsem cítil, stejně tak mně imponuje ta jeho Kozoroží houževnatost, protože skoro čtvrtstoletí v base by jiného totálně zdeptalo. Dokument na mě ale jinak působil negativně, z Kajínka i přes ten jeho věčný "Buddhův" úsměv vyzařovalo cosi zlověstného a potměšilého. Celou dobu se křečovitě snažil působit jako dobračisko, ta maska mu však v jednom momentě, když došlo na setkání s J. Klímou, spadla a všímavému divákovi nemohl ujít hodně zlý škleb člověka, který nesnese, aby mu někdo odporoval. Když to bylo někde zhruba v půli, uvědomil jsem si, že jeho životní příběh vykazuje na mnoha místech typické atributy psychopatické osobnosti - absence zábran a strachu, konflikty se zákonem, nezdrženlivost, lhaní, manipulace s fakty, určité charisma a schopnost zaujmout druhé a manipulovat s nimi. Proto - i přes absenci názoru na to, kde je v jeho případě pravda - doufám, že lidí zobajících mu vše z ruky, je v této republice spíše menšina...