Idiot (2003)

Pochúťka servírovaná s fantastickým Jevgenijom Mironovom, ktorý sa do role Myškina trafil na 150 percent. Absolútne verná adaptácia, v čom je jej jediná chyba. Akonáhle ste už čítali knihu, je viacmenej zbytočne to pozerať. Ale pre tých, čo nečítali, povinnosť.

Udělil jsem si takovou libůstku (zatím jse viděl pouze první díl z deseti). Zložil jsem dočasný klub Idiotů a pozval do něj režiséra tohoto filmu, Vladimira Bortka a dále: Akira Kurosawu, Mani Kaula, Andrzeje Wajdu, Josefa Kemra jako nejlepšího recitátora a Boba Dylana (Idiot Wind se nesmí opomenout), opomenul jsem pouze Dostojevského. Domnívám se, že převyprávění knihy zde účel nesplní. Asi proto mě nejvíce zaujaly obě "japonské verze", Kurosawova a Wajdova. Ovšem ani Bortkova verze není pouhým převyprávěním; film přiděluje postavám tváře, a právě to je jeho nestydatost. Kdysi jsem napsal haiku o tom, že Rogožinův dům je naše srdce, ale spíš to má něco společného s Libidem a Thanatem...  Po pěti dílech zvyšuji na pět hvězd, aniž bych se zřekl již řečeného. Režie a herecké výkony tu jsou vším (nejen Jevgenij Mironov, ale i představitelé menších i malých rolí: Lebeděv, Rogožin, Aglaja, Lizaveta Prokofjevna, Generál Ivolgin, velkou podporou je ovšem znalost knihy, jejíž smysl se mi během padesáti let rozšiřuje, aniž by tím pozbyl původního smyslu. - Snad ještě jeden zážitek: v šestém dílu mi obrazovku přeplácnul obraz Jana van Eycka ze svatby Arnolfiniových, jasný doklad o všudypřítomnosti Idiota (že Giovanni Arnolfini není idiot?,  ale je, / koukněte, co má na hlavě!).  Závěr: Dostojevskij shromáždil exklusivní společnost (žádný mužik, žádné sociální otázky), která žije sama sebou a ze sebe samé. Nejen, že si vymýšlí (z přebytku času) svoje příběhy, ale snaží se je i realizovat. Jediný, kdo to neumí je samozřejmě idiot.  Po závěru ještě douška k tzv. "převyprávění knihy", o kterém se mnozí recenzenti na čsfd zmiňují, a které já popírám (po ruce mám slovenský překlad z roku 1963). Pokusím se o dvě ukázky z druhé poloviny knihy. 1. Obraz Krista právě sňatého z kříže. Ve filmu vidíme tento obraz, který Idiot komentuje pouze krátkou emoční úvahou. V knize (str. 319) nevidíme žádný obraz, ale je tu uveden celý traktát nepostižitelný obrazem ani slovy (úvahu tu totiž nevyslovuje nikdo, koho je možno opticky zachytit, prostě někdo, snad vypravěč). 2 Starý generál Ivolgin vypráví Idiotovi jeden ze svých bludných příběhů. Idiot jej vyslechne a pochválí, ale potom má z něj srandu. Generál ho prokoukne a definitivně se od něj odvrací. Ve filmu se po prvním smírném rozchodu vrací a svůj ortel mu řekne přímo do jeho pobavené tváře. V knize mu pošle lístek.  Bortkův ca. 5 hodinový film je skutečné vele-dílo, vyznačující se nejen podrobnou znalostí (celého) Dostojevského, ale i kongeniální vynalézavostí a dokonalou realizací.(04.03.2025)

Výborně klasicky a věrně natočený seriál podle Dostojevského románu. Jevgenij Mironov se skvěle zhostil hlavní role knížete Myškina. Pouze některé scény byly na můj vkus pojaty až příliš přepjatě, neškodilo by myslím někdy trochu ubrat na akčnosti a přidat spíš na duchovnosti. Na druhou stranu chápu, že televizní divák vyžaduje přesný opak a že od něj nelze očekávat onen myšlenkový hluboký ponor, který zažívá čtenář knihy. Na rozdíl od knihy se mne proto ani jednou nezmocnilo ono vnitřní dojetí, kterému jsem se u knihy párkrát neubránil. Ale televizní seriál není zkrátka kniha a tvůrci myslím dělali téměř maximum možného u tak náročného projektu.(12.07.2021)

Až nebezpečně věrohodná filmová adaptace. Těžko bych vzpomněl, (snad mimo Godfathera) nějakou podobně zdařilou. Velice se mi líbily příběhové pasáže v takovém to tlachání, přesně stejně jako v románu.. A postavy byly opravdu znamenitě zahrány. Komu se nechce číst kniha a chce vědět o čem ten idiot teda vlastně je, měl by sáhnout po tomto díle.85%(25.11.2011)

Vynikající seriál - když jsem dokoukala poslední, 10. díl, byla jsem nešťastná, že už je konec. Velký rozsah umožnil zachovat z Dostojevského románu většinu scén a dialogů, atmosféru zachycenou do detailů. Snad jediné, co jsem postrádala, byl hrůzný sen mladého tuberáka Ippolita (mimochodem, právě archetypální ještěrovitá obluda z tohoto snu se mihla v závěru Zelenkových Karamazovových). Ale to už je opravdu jen piha na jinak dokonalém díle. Dokonalém především díky naprosto strhujícím hereckým výkonům v čele s Jevgenijem Mironovem. Mironov je prostě geniální pokračovatel Smoktunovského, ba dle mého názoru je ještě lepší. Bylo by však nespravedlivé opomenout ostatní představitele - Innu Čurikovu coby generálku Jepančinovou, Alexeje Petrenka coby generála Ivolgina (ano, jde o toho Petrenka, jenž zazářil jako děsivý Rasputin v Klimovově Agónii). A úchvatná byla i zde ve výčtu herců neuvedená Lidija Veleževa coby Nastasja Filippovna, nemluvě o doslova démonickém Rogožinovi v podání Vladimira Maškova. Sečteno a podtrženo: tato filmová podoba Idiota nemá a jen stěží bude mít kdy konkurenci, třebaže sama mám stále ráda i starou francouzskou verzi s Gérardem Philipem z r. 1946.(29.07.2011)