Hledání ztraceného času (1991)

Karel Čáslavský je můj hrdina historikus, projde se "jenom" metr po Praze a je to na dlouhé vyprávění.. naučit se nazpamět všechny díly a otevřel bych si cestovku s průvodcem.. Karel má v palcu snad všechny snímky od vzniku kamery a prvních filmařů u nás a s jeho komentářem a střihem je to skvost, neznám nic lepšího.. škoda že kamera nebyla vynalezena už za doby Rudolfa II třeba, Praha je senzační (lepší jak teď)..

V celku povedené a zajímavé. A ještě více zajímavé je odvysílána část o tom, jak začal protektorát. No, asi tam byly věci, které by člověk neměl vidět, protože by si mohl udělat obrázek o tom, že protektorát byl nakonec úplně jinak, než se to vykládalo ve školách. No a ejhle, tyto protektorátní díly najednou nejsou k dispozici. Díky licenci prý údajně je nemůže Česká televize vysílat 😂 dobrej blábol. Osobně jsem kontaktoval ČT a takové nesmysly mi napsali. Hlavně že není licence na to, jak za protektorátu uklízeli hnůj z kravína. Ale jak přijel Hácha do Berlína, to už tam radši nedají 😂☝️ komedianti. Takže jestli chcete vidět dobové záběry tehdejší doby, tady na to rozhodně  nečekejte. Tenhle ten čas, tahle šaškovská republika lidem ukázat nechce.

Muzeum bez průvodce.¬        

Všedně vypracovaný dokumentární cyklus z naší historie mapující umělecký, politický i technický život První republiky (je možné, že díly, které jsem neviděl, sahají blíže k současnosti) bere svou sílu z mnohdy až mravenčího sesbírání jedinečných filmových materiálů dobových; to je na něm cenné, a tomu, komu jde o takto pojatou podívanou, lze onen jen doporučiti. Velikou slabinou je ovšem nepropojování souvislostí, takže procházíme jaksi muzeem, ve kterém vystavené opatřeno jest popiskami s letopočty a jmény, leč průvodce s hlubším pohledem chybí. Přes to, nutno vysoce oceniti onen jedinečný sestřih z dobových dokumentů jakožto věc samu o sobě.¬Případné opoznámkování: uživ. Drom.

Koukám, teď co jsem zkouknul díl Brno všední i sváteční, že jsem nehodnotil. Na panu Čáslavském je nutno obdivovat jeho mravenčí píli a zaujetí, se kterým šel jako buldok nejen za starými a zajímavými záběry, které se pak snažil nějak tematicky rozčlenit, ale že se snažil najít k oněm dokumentům i nějaké informace a podobnosti navíc. Třeba teď v tom Brnu si zjistil, jaké šaty a jaké barvy měla manželka prezidenta Beneše při návštěvě Brna, jaký měli večerní program apod. Líbí se mi, že nešel vyloženě jen po pražských filmech těch cca 10. - 40. let minulého století, ale bral to z celé republiky a napříč povoláními. Myslím, že tady už dnes chybí podobný fanoušek dávno zmizelého, který se to pokusí zachovat dál, pro další generace jako velmi podnětné dokumenty své doby a důkaz a připomenutí, jak se kdysi skutečně žilo.

Absolutní srdcovka. Vzpomínám, jak k nám na začátku 90tek chodili pravidelně každou neděli prarodiče a u povídání vždy běželo Hledání ztraceného času následované "Filmem pro pamětníky", které často okomentovali, doplnili, případně poupravili. Není to ale jenom těmi příjemnými osobními vzpomínkami na dětství, proč mám tenhle cyklus hrozně rád. I dnes na něm oceňuji tu nepřekonatelně pohodovou atmosféru, za kterou panu Čáslavskému budiž nekonečný dík. Jeho komentář se krásně poslouchá. Záběry z dob dávno minulých jsou nesmírně zajímavé a přiznám se, že si na YouTube některý z dílů pouštím docela často např. při cestě vlakem. Nejde primárně o vzdělávací pořad, na to jsou ty filmové záběry moc útržkovité, ale ta atmosféra je prostě dokonalá.