Deník Alana Clarka (2004)

Nijak se netajím svou slabostí pro seriály ze zákulisí britské politiky. Britové si své diváky opravdu hýčkají, jenomže Alan Clark není Francis Urquhart, Sir Humphrey ani Malcolm Tucker. Třebaže věřím, že Deníky se na rozdíl od jiných mnohem věrněji blíží realitě, něco mi tam chybí. Přesto, John Hurt si za svůj výkon zaslouží poklonu, bez něj by to byla jen nuda a šeď.(15.01.2013)

Politika je můj koníček a její průzračná čitelnost mne vždy přiměla k bezhlavému běhu k volební urně, abych zvolil toho nejbáječnějšího z nejčestnějších. Alan Clark by můj hlas rozhodně dostal, neboť nepodceňuje přípravu a ve volných chvílích řádně trénuje výstup po cizích hřbetech k větší slávě. Posedlost prací mu sice trošku chybí, ale jako správný profesionál dokáže ignorovat položené otázky, zaníceně odpovídat na ty nepoložené, podumat si o sexu i prochlastat pracovní dobu. Ještě o něco lépe by mohl plnit potřeby lidu, kdyby mu dala pokoj ta otravná podřadná verbež, důvodem jejíž existence je pouze to, aby ctihodného Alana Clarka zvolila do parlamentu. Ale člověk nemůže mít všechno.(18.01.2012)

Netuším, jaký ohlas měl Deník v Británii, ale soudím, že za jejími hranicemi díru do světa neudělal, a to hned z několika důvodů: za prvé se snaží pohybovat v kolejích vyjetých seriálem Ano, pane ministře. Producenti s tím evidentně počítali a počítala s tím i Česká televize, když dabing svěřila Františku Němcovi, který kdysi tak báječně stvárnil Sira Humphreyho. Mimochodem dabing je to výtečný a seriálu pomohl. Problémem je, že parta kolem ministra Hackera nasadila laťku příliš vysoko, a stala se oprávněně kultem, na který tvůrci Deníku při nejlepší vůli nemohli dosáhnout. Za druhé je Deník zaplněn postavami a jmény, které mimo Británii a znalce britské politiky nic neřeknou. Tam, kde Ano, pane ministře zobecňoval a kde byly jednotlivé epizody pečlivě vypointované, je Deník omezen mantinely memoárů a konkrétních událostí. Je to podobné, jako kdyby u nás vznikl seriál o Miloši Zemanovi či Václavu Klausovi. Za hranicemi by to už nikoho nezajímalo a mnohé motivy by zahraniční diváci vůbec nepochopili. Konečně za třetí, jakkoliv je John Hurt dobrý herec, nemá kolem sebe tak výborné spoluhráče jako měl Hacker ve svém týmu. Vůbec to není špatné, ale většinu bizarních situací a replik si stejně vychutná jenom ten, kdo se v zobrazených reáliích vyzná. Celkový dojem: 70 %.(18.10.2007)

Po první epizodě se mi to zdá fajn. Stylově je to hodně podobnéJistě, pane ministře, jen o trochu míň třeskuté. To, co je na tom vtipné, je, že to je podle reálných deníků Alana Clarka, minstra vlády Margaret Thatcher, který se s tím moc nemazal. Zmínky o tom, že se ožral místo čtení návrhu zákona, že by rád pigloval vlastní sekretářku (nebo cizí sekretářku, nebo kandidátku Labour Party, nebo......) mě fakt bavily."Tak jsem přemýšlel, co by se asi stalo, kdybych se vymočil z okna našeho ministerstva na všechny ty lidi dole. Nejspíš nic. Ututlali bychom to. Možná se z toho okna ještě vymočím. Poslední den."(21.09.2007)

tohle opravdu jen prolétlo kolem mě... huh!20%(28.09.2007)