Cukrárna (2010)
O seriálu Cukrárna
Radka Sladká je majitelkou malé cukrárny u hřbitova v Praze. Má čtyři děti: dospívající zamilovanou dceru Ivanku, dva malé rošťáky fotbalisty, malou holčičku a k tomu navrch manžela Františka, kterého zajímá jenom středověk. Je na všechno sama, a tak něco občas zanedbává. Momentálně to vypadá, že bude muset svou cukrárnu pronajmout, aby se mohla naplno věnovat rodině. Jednoho dne přijde na dort roztomilá trojice důchodkyň: Bláža, Dana a Olga. Když si zákaznice oprávněně stěžují na kvalitu obsluhy i zákusků, netuší ještě nikdo z nich, jak se změní osudy všech čtyř žen po tomto náhodném setkání. Blážina rodina totiž právě odjela na dlouhodobý pobyt v USA a babička, zvyklá starat se o všechno a o všechny, najednou neví, co si počít. Neumí žít se samotou. Svým životním optimismem, energií a elánem strhne Bláža k aktivitě nejen své kamarádky Danu a Olgu, ale rázně vstoupí i do fungování cukrárny a rodiny zoufalé Radky. I v těch nejdramatičtějších situacích vítězí nadhled tří zkušených babiček, které si za všech okolností vědí rady.
Obsazení
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (86)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Nechce se mi psát hodnocení jednotlivých dílů seriálu. Pravda, některé díly byly slabší, jiné velmi dobré. V některých místech bych si přál radostnější děj; např. aby kluci 8 (Pavel) a 9 (Petr) v matematické olympiádě zvítězili. Nezapomenutelná je jejich pohádka „O krvavém trojúhelníku“. Cé plus bé si vyšly na procházku do lesa, kde za každým stromem číhala strašlivá Pythagorova věta. Měla tákhle velikánskou hubu, seděla nad přeponou a žvejkala pravoúhlej trojúhelník.
Zdroj: ČSFD.cz (2025-10-16)Tenorová,😍 ......Život je hořkoslaně cukrovíčerný i odhodlaně růžovýpeklo a chvíli na to rájsmíchu i slz až po okrajŽivot je podnik roky ztrátovýa křehký víc než prádlo krajkovýosudu vládne náhodazkoušej po svém žít, co to dáAndělé strážní jsou z nás šíleníblížencem touhy je míjeníživot je krásný mač bláznivý srdcerváčsmích a pláč půl na půl smích a pláčAndělé strážní jsou z nás zběsilíživot je zvláštní druh násilísbírka vět tázacích budoucnost v oblacíchpláč a smích půl na půl pláč a smíchŽít to je držet vítr ve dlaníchuprostřed léta jezdít na saníchnejde o víc než o to snadna každý pád vždy znovu vstátŽivot je hořkoslané cukrovýobčas i nečekaně růžovývoda se skále nepoddátak zkus po svémžít co to dážít co to dážít co to dá ....
Zdroj: ČSFD.cz (2024-06-13)Cukrárna chutnala trochu hořce a já hořké čokolády moc nemusím. Celý projekt spíše vypadá, jako práce na zadání a úkol pro Jana Míku na vyplnění prostoru. Nebylo by to poprvé. Druhým adeptem na něco podobného je dle mého Šípková růženka, mimochodem taky s Veronikou Žilkovou. Malé bolestné v podobě šlehačky beru paní Plecitou a Lubu Skořepovou, protože Náměstíčko jsem měl rád. V prvních dílech to tak sice nevypadá, ale postupně dochází k neskutečnému natahování děje, aby to vyšlo alespoň na těch více dílů. A na konci to už tahá za oči, jak se to celé táhne. Dramaturgicky je seriál poněkud slabší, ale je na tom vidět typická práce pana Kleina. Nebýt pana Postráneckého, asi by o zábavu byla nouze. Z dob minulých pak působí úvodní grafika s titulky. Seriál se dá zhodnotit slovy úvodní písně - je hořkoslaně cukrový. Z průměru rozhodně nevybočuje.
Zdroj: ČSFD.cz (2019-07-30)Zpočátku zábavná záležitost v rámci žánru "guilty pleasure", která se ale s každým dalším dílem mění v absolutně nekoukatelnou a pocitově odpornou podívanou na úrovni Babovřesk. S těmi seriál pojí např. naprosto nechutně zparchantělé charaktery hlavních postav, které se chovají jako stižené celým spektrem poruch osobnosti - od histrónky Žilkové, její manipulativní frackovité přehrávající dcerušky, alkáče a netáhla Dolanského, anxietou trpící Konvalinkové, sexy-vamp psychopatky Čvančarové či senilně agresivního myslivce Postráneckého. Co postava, to případ pro Chocholouška. Prvních pár dílů se na to dá s nevěřícím úsměvem dívat, ale pak už to pouze nudí a uráží. "Druhý Dietl" Míka ve svém (doufejme) finálním opusu naplno odhazuje masku scénáristického génia a hladí po srsti tupé masy seriálem "jako ze źivota", který vyzdvihuje ty nejhorší vzorce chování ve stylu svět se proti mně spiknul, já jsem oběť a teď ten život poseru i vám. Tak šťastné a pohodové chvilky u obrazovek, vážení a milí diváci! P.S. Abych nekřivdil, tak hudba Ondřeje Brzobohatého je řemeslně výborně zpracovaná a velmi rychle se vám dostane do hlavy, tak jak by to asi mělo u seriálu být.
Zdroj: ČSFD.cz (2019-07-30)opravuji své původní hodnocení odpadu a dávám jednu hvězdičku za Petru Tenorovou zejména coby modelku v ateliéru. Tato scéna mi prostě unikla, tehdy jsem na to lineárně nekoukal, aby taky a jen rychlopopsuvem projížděl a tohle mi bohužel uniklo. Díky Jirkazzi JInak je to ovšem příšerná sračka mísící herečky jako je paní Janžurová a Štěpánková s neherečkou typu V. Žilkové (vzpomněl jsem si na jinou Míkovinu, Ten svetr si nesvlíkej, ale tam paní Janžurová s mladou Zuzanou Bydžovskou společně ladí jak symfonický orchestr), je tam řada slušných herců, ale casting hlavní manželské dvojice, tedy Jana Hrušínského a zmínění VŽ spolehlivě likviduje jakékoli další možnosti rozvoje, vůbec k sobě nějak nepasují. Míkovina jako scénář je hrozná, zápletky jsou z Listu paní a dívek a režie pana Kleina je prostě nanic, jen rutinní přepis. Básníkům se věnuje, ale seriály mu nějak nesedí. No a ústřední melodie a text je taky vydařený kousek, asi jako cukrovinka z velkovýrobny, mléko sušená syrovátka, tuk z nafty, umělé sladidlo, aromata a barviva rovněž made in Saudská arábie, pravděpodobně chybí jen strojově oddělené drůbeží maso. Brrrrrr.
Zdroj: ČSFD.cz (2019-05-26)