Byli jednou dva písaři (1972)

Fakticky nadčasové. Teď už chápu, že hlavním dobrým duchem celého toho projektu byl Ján Roháč a že měl zřejmě jako muž v zákulisí daleko větší vliv i na další prezentaci naší nezávislé scény (Semafor) ve filmu a televizi. Je to vlídné, ale přitom ne bezzubé. A na to, že se psal rok 1972, tak tam ani nejsou žádné takové ty laciné politické jinotaje, kterým divák vstoje tleská v dané chvíli, ale za pár let už netuší, co měly znamenat. Tady je to hodně o přátelství obou písařů, velkém egu pana Bouvarda a skromnosti pana Pécoucheta, který jej často mírní. (Neumím francouzsky; nejsou ta jména nějak mluvící? Minimálně u toho druhého bych čekal něco jako "Malý" a Bouvard mi zní skoro jako bulvár -- velký, rozlehlý.) Napolenský komplex Bouvardův ovšem pomáhá poetice příběhů. K tomuhle se za pár let ještě rád vrátím.

Před mnoha lety, ještě jako dítě jsem tento seriál sledoval,ale moc se mi nelíbil. Tento názor se ve mě dlouho držel. Nyní po více než čtvrt století jsem se rozhodl dát tomuto seriálu znovu šanci a dobře udělal. Naprosto s udivem jsem hltal jeden díl za druhým, až už mi bylo smutno, že je konec seriálu. Změnil jsem  názor. Je to naprosto boží a je škoda, že tenkrát nevznikly alespoň ještě tři díly...

Improvizační koncert pánů Sováka a Horníčka v klasice a v jednom z nejlegendárnějších seriálů všech dob. Dlouho jsem věděl, že je známý a úspěšný, ale až teprve rok minulý mě donutil podívati se a jsem rád, že jsem to udělal. Jeden z nejlepších seriálu naší vlasti v historii. Třebaže jde o adaptaci díla francouzského... je to velmi české, což ale v tomto případě není vůbec špatné.

Velmi nadhodnocená trapná a upindaná nuda. Většině postav jsem roli nevěřil a trochu vtipné mi přišlo snad jen rozbíjení atomu na konci. Gustave Flaubert by se v hrobě obracel, kdyby viděl, co za paskvil z jeho knihy vznikl. Tohle bych rád viděl zahráno francouzskými herci ve Francii a podle úplně jiného scénáře. Docela by mě zajímalo, jak by se s tím poprali Louis de Funès a Michel Galabru. Kdyby se vynechalo zbytečné tlachání, mohlo by to mít větší spád a celý seriál by se dal vmáčknout do jednoho celovečerního filmu.

Spletenec milých, zábavných povídek s těmi otravnými, vyčpělými. Unikátní Josef Dvořák, předvádějící divadelní roli Mylady a Polednice. Když Eva Svobodová  v dané situaci místo "jedem" zařve "hijéééé", jdu pokaždé do vrtule - takový spontánní humor miluji - to vymyslí jedině génius nebo to vznikne, pravděpodobně, úplně náhodně.