Big Mouth (2017)

Nick Kroll měl svoje dospívání zdá se opravdu těžké. Stejně těžké ho měli i všichni ostatní, kdo se na scénáři podíleli. Dávají nám to vědět už od začátku, kde se nám představuje bezbradý Andrew a všudemalý Nick. Andrew bojuje s tím, že je příliš nadržený, Nick s tím, že je příliš málo nadržený, a Jessi bojuje prostě jen s tím, že je žena ve 21. století. Seriál nám dává ochutnat všechno, co pravděpodobně většina z nás za svých náctiletých let zažila, a i když se mnohokrát chytáme za hlavu, jak je to útrapné, a jak se cítíme trapně za ně, a sami za sebe, že víme, o čem je řeč, napjatě čekáme, s čím poučným Big Mouth přijde příště. Protože ono se to celé zdá jako jedna velká příručka, jak dospívat správně, snad jen s tím rozdílem, že postavy jsou mnohem uvědomělejší, než jsme byli v jejich věku my, nebo vůbec někdo v jejich věku bude. Ale jak malý Nick říká v jednom díle, seriál o masturbujících dětech snad projde jenom pokud bude animovaný. Jejich uvědomělost se tak dá docela lehce odpustit, protože kdyby se doopravdy chovali jako třináctileté děti, asi bychom jejich trápení nemohli tolik prožívat. Máme pocit, že by měl tenhle seriál poučovat náctileté, ale on naopak velmi dobře poučuje nás, dospělé. Protože Nick Kroll měl rozhodně pravdu v jedné věci - tenhle seriál je terapie.

Až na to příšerný zpívání si mě tenhle seriál hned získal. A co si budeme povídat, Nick Kroll a jeho neskutečně fascinující dabing (25 postav v JEDNOM seriálu!) mě nepřestával udivovat. U Loly a Ricka musím říct, že mě jeho um doslova posadil na zadek a i to má za následek, že jsem si tento seriál užila se vším všudy.

„-3*“S Velkou hubou jsem se setkal na Netflixu a zkusil jsem pár dílů, jak na mě zapůsobí. Do cílovky sice nepatřím, ale o svůj názor se podělím. Animovaná forma je asi nejvhodnější pro „sexuálně výchovný“ a vtipně pojatý seriál a takto dokáže předat informace puberťákům o intimních věcech. Jeho humor mi zase tak blízký nebyl a navíc s americkými vzory moc nesouzním a tak jsem si po třech dílech řekl, že nemá cenu vidět všechno. Přesto ho nezatracuju a věřím, že může být užitečný, a proto mé hodnocení je jen v uvozovkách a nemá cenu se víc rozepisovat.[PŘÍBĚH:1///SMYSL:1///ATMOSFÉRA:1///TEMPO:1///ORIGINALITA:1///NÁLADA:2///ART:0///STYL:1///CASTING:X(3*MAX) ]

seriál, kde každá epizoda je pastiší, a kde doslova platí, žekaždýmáme svoje příšery.po pěti sériích se to ve světě puberťáků jen hemží zhmotněnými hormonálními monstry, úzkostnými komáry a depresivními kočkami (se kterými se člověk zavře doma a nikam nechodí). stojí za tím velká část členů SNL, takže tak vypadá i humor: primitivní pubertální vtípky o malých penisech můžou leckoho s IQ vyšším než 5 odradit. svět velkohubých postav ale skrývá o mnoho víc: kreativní formou zviditelňuje relevantní témata dospívajících, zejména sexualitu, ale i psychické poruchy a drogy. koneckonců je to fajn popkulturní guláš nasycený trapností, ač tam je pár chybiček na kráse (celá poslední série; příběhová linie o chlapci, který znásilňuje polštáře a založí si s nimi rodinu; duke ellington,který je otravnější než agáta v likehouse2). TLDR:Phineas a Ferbna sexuálních steroidech.

Absolutní nářez co se týče scénáře. Něco tak strašně děsivě pravdivého jsem už dlouho neviděla. Člověk se baví nad těma všema trapnýma situacema, které prožíval na základce a vnímal je jako pohromu světa. O to víc je to zábavnější, když je ten humor často až přes čáru a tvůrci se tady nebáli opravdu ničeho. Po dlouhé době animák, z kterýho jsem unešená, protože většinou animované seriály leda tak zkusím na pár dílů a jdu od toho, ale Big Mouth je raritka, ve které každý každičký divák uvidí aspoň kousek svého nejšílenějšího období v pubertě, a ne jen v pubertě. Bezskrupulózní záležitost pro ty nejotrlejší, tenhle druh amerického humoru fakt nemá chybu, Nick Kroll je bůh.