Bídníci (1934)

Hotový zápas Titánů, jednoho z masa a kostí a druhého z kamene, otvírá Bernardovo velkolepé melodrama podle Huga ; následuje kromě jiného Karkulčina cesta lesem (scénu prý o pár let později napodobil Disney ve "Sněhurce a sedmi trpaslících"), rvačky a revoluce točené z ruky a Titánova cesta kanály s Karkulčiným milým na zádech. Pětihodinovému dílu (při premiéře se tři samostatné části promítaly zároveň v různých kinech ; celek bylo možno zhlédnout za jediný den) vládne šerosvit, neúcta k vertikálám a horizontálám, vpravdě homérská zevrubnost líčení (ty čmáranice na zdech předměstských barabizen !) a dodnes nepřekonaný Harry Baur, jehož Valjeana ani nenapadne zpívat - proč taky. Pár taktů střídmě nasazované Honeggerovy hudby vydá za celý Hooperův muzikál.(14.03.2016)

První dvě části výborné. Škoda, že jsem se nedostal k té třetí na barikádách. Už vím, kde se tvůrci inspirovali s filmem s Gabinem. Duo Bauer Vanel je skvělé. Pánové hrají výborně. Až se nechce věřit, že film je tak stár. No jde to poynat, hlavně díky účesům a malování hereček. Ale opravdu výborný film.
Mohli by tento skvost někdy dávat v televizi.(02.01.2013)

Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři.(25.07.2011)

Velkoryse pojatá adaptace Bídníků (společnost Pathé tento román převáděla na filmové plátno od roku 1912 téměř pravidelně) R. Bernarda nechává své další následovnice v hlubokém stínu, počínaje robustním hereckým výkonem H. Baura v roli Jeana Valjeana, přes zachování všech důležitých postav včetně jejich vzájemných vztahů až po bravurní inscenování počátku revolučních událostí roku 1832 (na barikádách to pak už místy vypadá trochu strnule). Škoda, že tyto sekvence nestudoval O. Vávra, než se o něco podobného pokusil s chabým výsledkem ve finále své Filosofské historie. Jediným rušivějším momentem je přehrávání představitelky šestnáctileté Cosetty, zato holčička, která ji hraje jako osmiletou, vám možná vyrve slzu z oka.(03.05.2009)

Duchem i narativní strukturou věrná adaptace Hugova literárního evergreenu zaujme především hereckými výkony. Ústřední Jean Valjean Harryho Baura a inspektor Javert Charlese Vanela patří mezi ty herecké kreace, na něž se nezapomíná: Baur zvládá s přehledem a věrohodně všechny polohy, které jeho postava nabízí (v tomto případě tedy různě syté odstíny tragiky), Vanel se báječně zhostil Hugova policejního fanatika. Obecně je film silný především v intimních momentech, naopak masové scény (vyskytující se zejména v závěrečné části, která se odehrává za nezdařené červnové revoluce 1832) se svou přemrštěně patetickou estetikou oživlých ilustrací učebnice dějepisu dnes působí vyčpěle. Na filmu rovněž zaujme vnitrozáběrová kompozice, i "expresionisticky" pokřivené úhly mnohých záběrů. Honeggerův hudební doprovod je více než zdařilý a inteligentně korespondující s obrazovou složkou (viz. např. jedna scéna na barikádách podkreslená variacemi na Marseillaisu).(01.01.2009)