Apokalypsa Stalin (2015)

Vzhledem k tomu, jak byl Stalin krutý a jak se zbavoval lidí kolem sebe, tak nevím, kolik toho o něm lze vlastně zjistit a tedy ani jak kompletní portrét nabízí tento dokument z kolorované série Apokalypsa. Na jednu stranu bych si klidně dal ještě jeden nebo dva díly, ale na druhou nevím, co bych ještě potřeboval slyšet. Samozřejmě, že bych ocenil širší rozvedení nějakých partikulárních událostí (proces s Bucharinem, vnitrostranické intrikování mezi Stalinem a Trockym, vztah s Berjou...), ale tím by se dokument možná příliš tematicky tříštil a odvracel od samotného Stalina, o němž jsem se ostatně dozvěděl snad vše podstatné a byl tím strhnut natolik, že jsem to zkoukl na posezení.Struktura vyprávěnínení ryze chronologická, ale výsledný dojem je velmi koherentní a smysluplnej. Líbila se mi řada drobných zajímavostí, Stalinových cynických odpovědí na to či ono i popisy Stalina z úst lidí, kteří se s ním setkali, což poměrně barvitě vykreslilo jeho charakter. Podle mě je Stalin fascinující tím, jak byl vlastně povrchní; Z dokumentu jsem nabil dojem, že jediný rozměr jeho osobnosti byla touha po hrubé a neochvějné moci. Tomu podřizoval vše. Stalina v tomto ohledu nejlíp popsal de Gaulle: "Stalin byl posedlý touhou po moci, byl zkažen neustálými spiknutími, maskováním své povahy a duševního rozpoložení. Žil ve světě iluzí bez soucitu a upřímnosti v každém viděl překážku nebo hrozbu, jeho jedinou taktikou byla podezřívavost a neústupnost. Revoluce, strana, stát i válka pro něho byli příležitostí a prostředkem pro získání nadvlády."Bucharin však toto trochu rozporuje:"Stalin je nešťastný, poněvadž nemůže nikoho, ani sebe, přesvědčit o své velikosti, a toto neštěstí je jeho největší a možná jediný lidský rys,“což bohužel dokument nereflektuje.      ____Přihazuje ještě něco z wikipedie o souboji s Trockým o vliv ve straně:"Po Leninově smrti v lednu 1924 se rozhořely boje o moc mezi Trockým a Stalinem. Jejich symbolickou předehrou byla neúčast Trockého na Leninově pohřbu, jež byla důsledkem Stalinovy osobní intriky. V okamžiku Leninova skonu mířil Trockij na Kavkaz, aby se zotavil ze zdravotních potíží. Ze Stalinova popudu mu bylo zasláno oznámení s chybným datem Leninova pohřbu, aby se zamezilo jeho osobní účasti na posledním rozloučení s ikonou 'světového proletariátu'. Ačkoli Trockij sám tuto epizodu zlehčoval, podle mnohých tato neúčast přispěla ke ztrátě jeho mocenského postavení. Stalin byl generálním tajemníkem strany, ale Trockij ostře polemizoval s jeho názory na výstavbu sovětského státu. Vyzdvihoval nutnost urychlené industrializace státu, a především počal kritizovat to, co vnímal jako počátek nadvlády úzké byrokratické kasty nad obyčejným lidem. ... I přes své nezpochybnitelné organizační kvality a talent Trockij prohrál souboj o moc se Stalinem, jímž opovrhoval a považoval ho za průměrného pěšáka bez invence. Stalin byl úspěšný díky tomu, že se o uchvácení moci snažil ze všech sil a svojí flexibilností si získával širší podporu mezi významnými členy strany. Trockij si naproti tomu vždy myslel, že mu stačí zformulovat a popsat geniální myšlenku, kterou všichni ostatní automaticky přijmou. Pokud s ním někdo polemizoval, uchyloval se Trockij k osobnímu napadání a zesměšňování. Nikdy neustupoval, v osobním styku byl velmi chladný a strohý, a tak si postupně vytvořil příliš mnoho mocných nepřátel, ačkoliv jeho myšlenky jinak byly schopny oslovovat mnoho lidí po celém světě. Přeběhnutí Kameněva se Zinověvem od Stalina k Trockému jen dokresluje jeho neobratnost a neprozíravost v osobních vztazích. Při snaze o lepší komunikaci a ochotě k alespoň nějakým kompromisům mohl tyto představitele přetáhnout na svoji stranu dříve. Společně by pak ve vedení strany měli převahu, s níž by pravděpodobně Stalina byli schopni odstřihnout od moci. Mezitím si naopak silnou pozici pomalu ale jistě budoval Stalin, a když došlo na lámání chleba, měl ve vedení tolik svých přívrženců, že mohl své odpůrce snadno rozprášit."

Tomuto dokumentu jakoby chyběl ještě jeden nebo dva díly. Soustředí se jen na vzestup a směřování Stalina k druhé světové válce a dost okrajově přeskakuje z téma na téma. Hlavní, co film přináší, je spousta archivních záběrů, hlavně dobových reálných poprav, ve kterých se autoři vyžívají. Nicméně pomíjí celou poválečnou dobu, Stalinovu roli ve vzniku východního bloku, železné opony, války o nezúčastněné země, nukleární závody, start studené války, zkrátka nejméně třetinu podstatného odkazu Stalina dějinám. Jo, vyhrál válku a byl to protřelý gauner bez zábran, ale to je značně kusé a věděli jsme předem.

Asi nejlépe Stalina popsal francouzský generál de Gaulle, který se s ním setkal v roce 1944 v Moskvě. Ve svých válečných vzpomínkách De Gaulle napsal: "Stalin byl posedlý touhou po moci. Byl zkažen neustálými spiknutími, maskováním své povahy a duševního rozpoložení. Žil ve světě iluzí, bez soucitu a upřímnosti. V každém viděl překážku nebo hrozbu. Jeho jedinou taktikou byla podezřívavost a neústupnost. Revoluce, strana, stát i válka pro něho byly příležitostí a prostředkem pro získání nadvlády."

Tajná policie usilovně pátrala po "nepřátelích lidu". Vrchními katy byli Dzeržinskij a jeho banda nájemných vrahů. Stalin byl jeho důvěrným přítelem. Trockij si zapsal do svého deníku, že slyšel, jak Stalin říká Dzeržinskému: "Největším potěšením je vybrat jednoho z nepřátel, důkladně připravit popravu, aby člověk uhasil touhu po kruté pomstě, a potom jít domů spát."

11. března 1938 byli všichni obvinění odsouzeni k trestu smrti. Všichni, kdo pomáhali Stalinovi k moci. Bucharin, Kameněv, Zinovjev. 98 členů ústředního výboru komunistické strany. Muži v čele policie, včetně jejich velitele Jagody. Většina vysokých důstojníků Rudé armády, včetně maršála Tuchačevského. Bucharin Stalinovi napsal: "Kobo, co získáš mou smrtí?" Kameněv, který před 20 lety zachránil Stalinovi život, mu připomínal: "Víš, co je to vděk?" Stalin odpověděl: "Choroba, kterou trpí psi!" Odsouzení byli neprodleně popraveni.

Rooseveltovo pochopení pro Stalina je vidět na této fotografii. Všichni doufali, že budou Stalinovi představeni. Dokonce i Sarah, Churchillova dcera. Všude byl cítit optimismus. Stalin právě porazil Hitlera u Kursku. Churchill prohlásil: "Bůh je na straně Spojenců." A Stalin odpověděl:"Na naší straně je ďábel! Je to dobrý komunista!"

Dominantní předností dokumentu je jeho filmová stránka, ta je vskutku úžasná. S pojetím a rozvrhem už je to horší. Bolševický teror je nepopiratelný, neměli však na něj monopol. Psát o jeho přešlapech v tomto ohledu by však bylo kontraproduktivní, protože by tím zanikla péče věnovaná hledání ve filmových archivech.

Už po prvej časti vidím, že ide o mimoriadny dokument, ktorý ma dokázal zaujať pútavým rozprávaním historických faktov, hoci aj o jednom z najväčších vrahov celej histórie. A aj po mnohých desaťročiach od ukončenia kultu jeho osobnosti, a priznaní chýb samotnými komunistami, sa aj tu v komentároch nájdu exoti, čo dokážu tvrdiť, že to tak nebolo, a to len západní kapitalisti očierňujú Stalina vo filmových dokumentoch. Viacerí tu vyčítajú dokumentu, že rozprávanie nie je chronologické a často sa vracia k Stalinovej mladosti. Tvorcovia to tak ale museli urobiť, lebo z rokov 1878 až 1914 nie sú absolútne žiadne filmové zábery a keďže sa vyhli hovoriacim hlavám, tak by sme sa museli prvú hodinu pozerať len na tých niekoľko zachovaných fotiek z mladosti. To by asi nebolo to pravé orechové a tak je zvolený spôsob rozprávania na preskáčku dobrým riešením.