Ansacuša de aru ore no status ga júša jori mo akiraka ni cujoi nodaga (2025)

Dosťobyčajné, ale veľa vecí sa tu urobilo správne a preto to nejakým spôsobom vybočilo z nejakej tej temnoty a predvídateľnosti tohto žánru, kde sa opakuje vlastne to isté dokola. Zavoláme nejakých hrdinov z nášho sveta nejakoumasívnou teleportáciou, následne ich učíme a pripravujeme na súboj s pánom démonov v fantasy svete. Vždy pri tejto príprave na boj s pánom démonov je niekto kto vybočuje z normálnosti, ale nepredpokladá sa, že to bude on čo bude najsilnejší, v tomto príbehu to jeAkira. Nehovoriac o tom, že tu sa urobil ešte taký dosť nechutný mix modernejších technológii, ktoré sú v tomto svete implementované (zavedené), s tým svetom čo tu je. Teda svet si nejak môžeme odpísať ako nejak nie moc kvalitný a ešte nejak zvláštne prerobený, tak, aby mal nejaké inovácie v sebe, ale bohužiaľ toto vôbec nezaujme. Tak to si odškrtávam ako nudu tento svet aký ma dizajn. Naopak zaujal ma Akira, napriek tomu, že tá jeho osobnosť je istým spôsobom prvoplánová a v rozpore so sebou samou, čiže nelogická, nejakým spôsobom tam vidím zmysel v tom ako sa správa a čo vlastne chce dosiahnuť avnútorný rozkol tohto hlavného hrdinu sa mi páčila tak isto dve strany, ktoré ho zároveň sa snažili prehovoriť, aby urobil nejakú akciu, alebo neurobil nejakú akciu. Tak isto ma bavilo to, žeAkira vôbec nie je na pomer tohto sveta nejaký extrémny siláka neporaziteľný, ale učí sa vlastne zvládať svoju silu. SAmelioumal celkom dobrú romantickú chémiu, aj keď je na druhú stranu treba podotknúť, že opäť výber hrdinovej osobnosti istým spôsobom zabíja romantiku, dostali sme nejaké veľmi pekné chvíle, ktoré boli dostatočne romantické a milé.Saran Mithrayako mentor a ten čo učil Akiru bol naozaj dobre vypracovaný a rád by som sa dozvedel o ňom čo najviac.Yoruposkytuje tiež dostatočne dobrú pomoc a pomáha hlavnému hrdinovi sa vyrovnať, s tým tlakom, aký je na neho vyvíjaný od Crowa a Amelie. Tieto situácie, v ktorých on stále rozmýšľa čo vlastne v konečnom dôsleku urobiť sa mi páčili. Situácie, ktoré prinášali do príbehu nové postavy, ale vysvetlené dobre neboli bolo to ako keby a teraz ideme na tento ostrov pre toto a teraz ideme na iný ostrov pre toto. Motivácia hlavného hrdinu je stále skrytá a vôbec sa nevie čo vlastne v konečnom dôsledku chce urobiť a to je dosť mätúce pre diváka. Lenže na druhú stranu jeho vnútorné rozpoloženie mysle sa mi páčilo. Čo sa týkasúbojov je to dosť uspokojivéhlavne proti démonom a ten jeden súboj je tam v podstate po tejto stránke vrcholom anime, kvalitatívne čo sa týka animácie a podobne to dosť kolíše, to znamená, že niekedy to prekvapuje zaujímavou bojovou sekvenciou, inokedy to vyzerá ako lacné anime za päť korún z tohto dôvodu si myslím, že kvalita animácie je pri najlepšom naozaj len priemerná. Anime mi ale pripadá, že bolo naozaj populárne hlavne v Japonsku, takže prípadná ďalšia séria za mňa určite bude a bude mať hádam aj viac prostriedkov. Čo sa týka hudobnej stránky prekvapivo to bolo jemný nadpriemer, opening bol celkom dobrý tiež. Vskutku ma toto dielo bavilo a prekvapilo napriek výraznému veľkému množstvu výhrad, ktoré mám.

Jeden z těch Vánočních dárků, které byste nejraději vyreklamovali zpátky. Ale popořadě: Je to už drahná doba, kdy jsem si po čase výjimečnějšího volna rozhodl masochisticky losnout anime na shlédnutí. V cukrovém opojení aktuálních svátků mi značně povolila hranice tolerance, a tak jsem dal příležitost mému tradičnímu žánrovému nepříteli, který v sobě snoubí nejurputnější zla anime produkce, aneb, ano,isekai! Nepřekvapuje mě, že se během posledních let nic nezměnilo: Název delší jak výpis ingrediencí zvlášť bohaté pizzy a příběh s puncem komplexnosti návodu používání přesýpacích hodin. Co mě naopak ale překvapuje, je právě tato šílená žánrová neoriginalita, která v každém aspektu naprosto minimálně deviuje od podobně krkolomně nazvaných titulů, která je tedy kupodivu stále, stále a donekonečna poptávána a daří se ji dostát jak tištěné předlohy, tak hlavně potu a krve animátorů seriálů, kteří si opravdu nezaslouží vynakládat byť i záporné usílí k tvorbě podobných žbleptů. Kde je jakékoliv dobrodružství, když hlavní postava je Váš standardně profláklý Jesus-kun, který teď hned a tady umí všechno s IDDQD cheaty? Který po cestě hned potká tuhle princeznu z jednoho národa, servilní hromkočku, tuhle pricenznu z tamté, do třetice princenzu ještě téhle a náhodou všichni milují jeho smug poznámky, kápi a nerozhodnost? Předpokládám, že v další sérii nás nemůže minout Diana, Marylin Monroe nebo podobně pacifisticky smýšlející Dalajláma. Vyloženě frustrující je i osnova příběhu: Co má trvat déle (trénink) se prosviští bez jakýchkoliv větších vysvětlivek (jéé, já zapomněl, že už to hned umí) a poté tak zbývá moře času na pachtění se v bezbřehých proudech low IQ vztahových uzlů...a ulovení hlavního bosse! S tím pojmenováním to ale vyloženě přeháním, protože v rámci ukrutně antiklimatického a patetického závěru končíte reálně nevěřícným civěním do zdi a pokládáte si basic otázku, k čemu k sakru ta druhá polovina byla zač?! Nechtěně tragikomická je též zbytečná třídní grupa sidekicků, kterým byste z bezpečnostních důvodů nenechali doma utřít prach z nábytku a která slouží pouze k tomu, aby Vám skrz osmózu monitoru neustále připomínala, jaký je ten Akira frajer, bez kterého není nic. Co neurazí je nadprůměrný cit hudebního skladatele hudby v těch vážnějších momentech, když teda potom do probíhajícího VKV to relativně shodí otevřením stavidel tóny charakteristické pro levnější young adult tvorbu. Studio Sunrise respektuji hlavně kvůli tvorbě z dob již dosti minulých, ale tímhle bych se v portfoliu rozhodně nechlubil, natož abych se mučil točením další série.

Začnu asi s tím pozitivním. Anime představuje trochu generic isekai příběh a svět, který ale není nudný. Na začátku dostane člověk dokonce i pár postav, které se mu zalíbí a nějak ho to vtrhne do příběhu, který začíná slibně. Anime má takovou temnější atmosféru, která se snaží působit seriózně, což není u těchto anime zvykem. Postavy vypadají ze začátku dobře, hudba ladí s anime. Night je cute. Tolik asi k pozitivům. Bohužel postavy tu nemají žádnou hloubku. Příběh se snaží něco tvořit na základě emocí a zkušeností, ale ruku na srdce. Je to generické isekai, kde je potřeba do toho trochu víc hrábnout, obzvláště, pokud to má 12 epizod. O to se ale anime absolutně nesnaží. Nějaké flashbacky a reasoning tu jsou, ale působí strašně povrchově. Některé lokace ve světě působí, že jsou vytvořeny jen pro 1-2 epizody a pak hurá pryč, to místo už neexistuje a ani reasoning k němu. Morální kompas hlavního hrdiny mi přijde diskutabilní, ale hlavně je špatně vyobrazen. Pokud má divák se nějak do něj vcítit a pochopit jeho problém se zabíjením, tak by se tomu asi mělo dát více prostoru než jen skrze dialogy a monology v myšlenkách hlavní postavy. Nehledě tedy na to, že MC ani neví, jestli se tedy chce vracet do svého světa nebo ne, navzdory tomu si tu prakticky nabrnkne dlouhodobý vztah, kde jeho polovička má ještě snad diskutabilnější morální kompas... ? Já chápu nějaké citové pouto, které jde za hranice morálky, ale ti 2 se zase tak dlouho neznají. Dobře, dejme tomu. Co mě ale skutečně iritovalo 2. polovinu anime, tak je to, že hlavní hrdina prakticky jen přitakává. Ostatní postavy s ním vedou dialog nebo předhazují nápady a hlavní hrdina řekne jen "tak asi jo". Co to má příběhově za význam? Moc mi pak hlavní hrdina nepřijde, že dokáže uvažovat za sebe. Do toho, obzvláště poslední epizody, házejí do "příběhu" i vidle v podobě filler dialogů, které mají nulový význam pro příběh nebo character development postav. Několikrát jsem se přistihnul, jak něco přeskakuji. Asi třetinu anime se tam řeší Crow, který má pro hlavního hrdinu quest, který má tak 50 side questů a to vše jen k tomu, aby to prakticky donutilo hlavního hrdinu udělat něco, co stejně nechce, i když to nakonec udělá s morálními bláboly, se kterými je nakonec v klidu? Anime asi potenciál má, pokud vyjde další série, dám tomu šanci. Ale 1. série mě docela zklamala s tím, jaký základ ten příběh má a jaké možnosti tam jsou. Vše v důsledku působí ale jen dost povrchově, s postavami se ve finále ztotožnit pak už moc nejde a nějak si užít příběh taky ne.5/10

Další učebnicový příklad promarněného potenciálu a generického isekaie, který působí, jako by ho vygenerovala umělá inteligence na základě neoriginálního promptu. Přestože úvodní epizody slibují zajímavé politické intriky a v celku zajímavou dynamiku mezi přenesenými spolužáky, seriál tyto prvky bleskově opouští ve prospěch nejhorších žánrových klišé, nelogického chování postav a naprosto nezvládnutého tónu vyprávění. Titulní koncept o siláckém a super ďuper vrahovi je prakticky ignorován a souboje se řeší pomocí líných scenáristických berliček. Výsledkem je prázdný, nekonzistentní a nudný zážitek, který zklame každého, kdo od anime očekává víc než jen recyklaci stokrát viděného v té nejhorší možné kvalitě. Slabé 2*.

Máme tu dalšíposunv žánru temných fantasy, hrdina se kromě „aura farmingu“ pustil i do farmenímorálníhokreditu! A tak tu máme zabijáka, co nechce zabíjet, protože by se pak nemohl podívat mamče do očí, až se jednou vrátí domů. A já ho docelachápu, i když mi přijde, že kolem toho všeho všichni dělají až moc velké drama. Plus máAkiratu smůlu, že je ve světě, kde si nikdo bez nějnedokáženic zařídit. No a ano,vyšší principmluví jasně, a tak když máte možnost zlikvidovat někoho, kdo by během svého života zabil tisíce, pak to asi máte udělat, na druhou stranu ale chápu i Akiru, obyčejného kluka z našeho světa, který se zabíjenímnemázkušenosti, takže to prostě ze začátku nedokáže. Máme spoustu lidí, co nemůžou zabít a vykuchat vánočního kapra a tady se bavíme o zabíjení lidí.Pitoméje, že všichni kolem v Akirovi vidí „tichého zabijáka“ tváří se, jako by měl pověst jako nějakýJack Rozparovačnebo tak něco a já si říkám, jak a kde k tomu vlastně přišli... Stejně tak je až úmorné, jak si tu nikdo nedokáže tu špinavou práci udělat sám, vždyť takovýCrowbyl kdysi evidentně pojem, je vidět, že se jeho síly vyrovnají těm Akirovým – to fakt nedokáže zabít jednoho starého tlustého kocoura, tedy pardon,pana Grama? Radši bude manipulovat, přemlouvat…Proč?Aby tu bylo to drama pro drama?!? Navíc si pak říkám, že bych ho do party asi ani moc nechtěl… Takže je tu hrdina, co nezabíjí, válečník prahnoucí po pomstě, co se sám nedokáže pomstít, dál pakhrdina, co vůbec není hrdina ale „background charakter“ a vlastně hned několik dalších hrdinů, co si ale sami taky s ničím neporadí... Tohle anime je faktunikát, divný, občas dost pitomý, ale zase nemůžu říct, že bych se nudil, plus mě to ani nedokázalo znechutit, spíš jsem jen koukal na hořící popelnici abavilse. A jako bylo se na co koukat, animačně mi to přišlo docelaslušné, během akčních scén se taky občas někdo snažil, a ne, nebyl to Akira, co se pokoušel nikoho nezabít… V rámci hudby se mi extrémně líbilo asiprvních 11 vteřinopeningu, takový ten epický úvod, který mi připomínal, že bych si někdy měl zase při práci pustit třebasoundtrackzMetaphor: ReFantazio… Dobře ani zbytek hudby nebyl špatný, ta doprovodná relativně fungovala. Takže já to dokoukal, bavilo mě, jak se to celéberevážně, jak jsou tu všichni vlastněneschopnía jen Akira může tenhle svět spasit, ale až v další sezóně, v téhle teprve asi začal být tím „tichým zabijákem“ – na to, jak moc to řešil, to nakonec vlastně nic nebylo? Takže v druhé řadě přijde hromada starostí a úvah, jestli vlastně není psychopat?Já na to čekám!Za mě tahle řada dostane5/10, možná si to nezaslouží, protože to byla pro mnohé bída s nouzí, nebo možná si zaslouží víc, protože jsme to já a ani další prostě nepochopili a bylo to vlastně úžasné drama adark fantasy. Kdo ví? Zeptal bych se Akiry… Ale jedno můžu slíbit, že jestli bude druhá řada, já se na ní kouknu.